Jov 28

1 Da, srebro ima žice, i zlato ima mjesto gdje se topi.

Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.

2 Gvožðe se vadi iz praha, i iz kamena se topi mjed.

Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.

3 Mraku postavlja meðu, i sve istražuje èovjek do kraja, i kamenje u tami i u sjenu smrtnom.

Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.

4 Rijeka navre s mjesta svojega da joj niko ne može pristupiti; ali se odbije i odlazi trudom èovjeèjim.

Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.

5 Iz zemlje izlazi hljeb, i pod njom je drugo, kao oganj.

Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.

6 U kamenju je njezinu mjesto safiru, a ondje je prah zlatni.

V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,

7 Te staze ne zna ptica, niti je vidje oko kragujevo;

K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,

8 Ne ugazi je mlado zvijerje, niti njom proðe lav.

Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.

9 Na kremen diže ruku svoju; prevraæa gore iz dna.

K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.

10 Iz stijene izvodi potoke, i svašta dragocjeno vidi mu oko.

Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.

11 Ustavlja rijeke da ne teku, i što je sakriveno iznosi na vidjelo.

Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.

12 Ali mudrost gdje se nalazi? i gdje je mjesto razumu?

Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?

13 Ne zna joj èovjek cijene, niti se nahodi u zemlji živijeh.

Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých.

14 Bezdana veli: nije u meni; i more veli: nije kod mene.

Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne.

15 Ne može se dati èisto zlato za nju, niti se srebro izmjeriti u promjenu za nju.

Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její.

16 Ne može se cijeniti zlatom Ofirskim, ni dragim onihom ni safirom.

Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir.

17 Ne može se izjednaèiti s njom ni zlato ni kristal, niti se može promijeniti za zaklade zlatne.

Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata.

18 Od korala i bisera nema spomena, jer je vrijednost mudrosti veæa nego dragom kamenju.

Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty.

19 Ne može se s njom izjednaèiti topaz Etiopski, niti se može cijeniti èistijem zlatom.

Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti.

20 Otkuda dakle dolazi mudrost? i gdje je mjesto razumu?

Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti?

21 Sakrivena je od oèiju svakoga živoga, i od ptica nebeskih zaklonjena.

Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého, i před nebeským ptactvem ukryta jest.

22 Pogibao i smrt govore: ušima svojima èusmo slavu njezinu.

Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní.

23 Bog zna put njezin, i poznaje mjesto njezino.

Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její.

24 Jer gleda do krajeva zemaljskih i vidi sve što je pod svijem nebom.

Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,

25 Kad davaše vjetru težinu, i mjeraše vodu mjerom,

Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje.

26 Kad postavljaše zakon daždu i put munji gromovnoj.

On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů.

27 Još je onda vidje i oglasi je, uredi je i pretraži je.

Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji, připravil ji, a vystihl ji.

28 A èovjeku reèe: gle, strah je Božji mudrost, i uklanjati se oda zla jest razum.

Člověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.