Jov 20

1 A Sofar Namaæanin odgovori i reèe:

Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:

2 Zato me misli moje nagone da odgovorim, i zato hitim.

Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,

3 Èuo sam ukor koji me sramoti, ali æe duh iz razuma mojega odgovoriti za me.

Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.

4 Ne znaš li da je tako otkako je vijeka, otkako je postavljen èovjek na zemlji,

Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,

5 Da je slava bezbožnijeh za malo i radost licemjerova za èas?

Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?

6 Da bi mu visina doprla do neba, i glava se njegova dotakla oblaka,

Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,

7 Nestaæe ga zasvagda kao kala njegova; i koji ga vidješe reæi æe: kuda se djede?

Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?

8 Kao san odletjeæe, i neæe se naæi, i išèeznuæe kao noæna utvara.

Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.

9 Oko koje ga je gledalo neæe više, niti æe ga više vidjeti mjesto njegovo.

Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.

10 Sinovi njegovi umiljavaæe se siromasima i ruke æe njegove vraæati što je oteo.

Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.

11 Kosti æe njegove biti pune grijeha mladosti njegove, i oni æe ležati s njim u prahu.

Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.

12 Ako mu je i slatka u ustima zloæa i krije je pod jezikom svojim,

A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;

13 Èuva je i ne pušta je, nego je zadržava u grlu svom,

Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:

14 Ipak æe se jelo njegovo pretvoriti u crijevima njegovijem, postaæe u njemu jed aspidin.

Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.

15 Blago što je proždro izbljuvaæe, iz trbuha njegova istjeraæe ga Bog.

Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.

16 Jed æe aspidin sisati, ubiæe ga jezik gujinji.

Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.

17 Neæe vidjeti potoka ni rijeka kojima teèe med i maslo.

Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.

18 Vratiæe muku, a neæe je pojesti; prema blagu biæe promjena, i neæe se radovati.

Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.

19 Jer je tlaèio i ostavljao uboge, kuæe je otimao i nije zidao.

Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.

20 Jer nije nigda osjetio mira u trbuhu svom, ni što mu je najmilije neæe saèuvati.

Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.

21 Ništa mu neæe ostati od hrane njegove. Zato ne može dobro njegovo trajati.

Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.

22 Kad se ispuni izobilje njegovo, tada æe biti u nevolji; sve ruke nevoljnijeh udariæe na nj.

Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.

23 Kad bi napunio trbuh svoj, poslaæe na nj Bog jarost gnjeva svojega, i pustiæe je kao dažd na njega i na jelo njegovo.

By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.

24 Kad stane bježati od oružja gvozdenoga, prostrijeliæe ga luk mjedeni.

Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.

25 Strijela puštena proæi æe kroz tijelo njegovo, i svijetlo gvožðe izaæi æe iz žuèi njegove; kad poðe, obuzeæe ga strahote.

Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.

26 Sve æe tame biti sakrivene u tajnim mjestima njegovijem; proždrijeæe ga oganj neraspiren, i ko ostane u šatoru njegovu zlo æe mu biti.

Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.

27 Otkriæe nebesa bezakonje njegovo, i zemlja æe ustati na nj.

Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.

28 Otiæi æe ljetina doma njegova, rastoèiæe se u dan gnjeva njegova.

Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.

29 To je dio od Boga èovjeku bezbožnomu i našljedstvo od Boga za besjedu njegovu.

Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.