Jov 18

1 A Vildad Sušanin odgovori i reèe:

Odpovídaje pak Bildad Suchský, řekl:

2 Kad æete svršiti razgovor? Orazumite se, pa æemo onda govoriti.

Dokudž neučiníte konce řečem? Pomyslte na to, a potom mluviti budeme.

3 Zašto se misli da smo kao stoka? zašto smo gadni u vašim oèima?

Proč jsme počteni za hovada? Oškliví jsme jemu, jakž sami vidíte.

4 Koji rastržeš dušu svoju u jarosti svojoj, hoæe li se tebe radi ostaviti zemlja i stijena se premjestiti sa svojega mjesta?

Ó ty, jenž hubíš život svůj zůřením svým, zdaliž pro tebe opuštěna bude země, a odsedne skála z místa svého?

5 Da, vidjelo bezbožnijeh ugasiæe se, i iskra ognja njihova neæe sijati.

Anobrž světlo bezbožných uhašeno bude, aniž se blyštěti bude jiskra ohně jejich.

6 Vidjelo æe pomrknuti u šatoru njegovu, i žižak æe se njegov ugasiti u njemu.

Světlo se zatmí v stánku jeho, a lucerna jeho v něm zhasne.

7 Silni koraci njegovi stegnuæe se, i oboriæe ga njegova namjera.

Ssouženi budou krokové síly jeho, a porazí jej rada jeho.

8 Jer æe se uvaliti u zamku nogama svojim i naiæi æe na mrežu;

Nebo zapleten jest do síti nohami svými, a v zamotání chodí.

9 Uhvatiæe ga zamka za petu i svladaæe ga lupež.

Chytí ho za patu osídlo, a zmocní se ho násilník.

10 Sakriveno mu je pruglo na zemlji, i klopka na stazi.

Skrytať jest při zemi smečka jeho, a léčka jeho na stezce.

11 Otsvuda æe ga strahote strašiti i tjeraæe ga ustopce.

Odevšad hrůzy jej děsiti budou a dotírati na nohy jeho.

12 Izgladnjeæe sila njegova, i nevolja æe biti gotova uza nj.

Hladovitá bude síla jeho, a bída pohotově při boku jeho.

13 Poješæe žile kože njegove, poješæe žile njegove prvenac smrti.

Zžíře žily kůže jeho, zžíře oudy jeho kníže smrti.

14 Išèupaæe se iz stana njegova uzdanica njegova, i to æe ga odvesti k caru strašnom.

Uchváceno bude z stánku jeho doufání jeho, a to jej přivede k králi strachů.

15 Nastavaæe se u šatoru njegovu, koji neæe biti njegov, posuæe se sumporom stan njegov.

V stánku jeho hrůza bydleti bude, ač nebyl jeho; posypáno bude obydlí jeho sirou.

16 Žile æe se njegove posušiti ozdo, i ozgo æe se sasjeæi grane njegove.

Od zpodku kořenové jeho uschnou, a svrchu osekány budou ratolesti jeho.

17 Spomen æe njegov poginuti na zemlji, niti æe mu imena biti po ulicama.

Památka jeho zahyne z země, aniž jméno jeho slýcháno bude na ulicích.

18 Odagnaæe se iz svjetlosti u mrak, i izbaciæe se iz svijeta.

Vyženou ho z světla do tmy, anobrž z okršlku zemského vypudí jej.

19 Ni sina ni unuka neæe mu biti u narodu njegovu, niti kakoga ostatka u stanovima njegovijem.

Ne pozůstaví ani syna ani vnuka v lidu svém, ani jakého ostatku v příbytcích svých.

20 Èudiæe se danu njegovu koji budu poslije njega, a koji su bili prije obuzeæe ih strah.

Nade dnem jeho zděsí se potomci, a přítomní strachem podjati budou.

21 Taki su stanovi bezakonikovi, i tako je mjesto onoga koji ne zna za Boga.

Takovýť jest zajisté způsob nešlechetného, a takový cíl toho, kterýž nezná Boha silného.