Isaija 32

1 Evo, car æe carovati pravo i knezovi æe vladati po pravdi.

Aj, v spravedlnosti kralovati bude král, a knížata v soudu panovati budou.

2 I èovjek æe biti kao zaklon od vjetra, i kao utoèište od poplave, kao potoci na suhu mjestu, kao sjen od velike stijene u zemlji sasušenoj.

Nebo bude muž ten jako skrýše před větrem, a schrana před přívalem, jako potokové vod na místě suchém, jako stín skály veliké v zemi vyprahlé.

3 I oèi onijeh koji vide neæe biti zaslijepljene, i uši onijeh koji èuju slušaæe.

A oči vidoucích nebudou blíkati, a uši slyšících pozorovati budou.

4 I srce nerazumnijeh razumjeæe mudrost, i jezik mutavijeh govoriæe brzo i razgovijetno.

Pročež srdce bláznů nabude umění, a jazyk zajikavých prostranně a světle mluviti bude.

5 Nevaljalac se neæe više zvati knez, niti æe se tvrdica nazivati podašnijem.

Nebudeť více nazýván nešlechetný šlechetným, a skrbný nebude slouti štědrým.

6 Jer nevaljalac o nevaljalstvu govori, i srce njegovo gradi bezakonje, radeæi licemjerno i govoreæi na Boga laž, da isprazni dušu gladnomu i napoj žednomu da uzme.

Proto že nešlechetný o nešlechetnosti mluví, a srdce jeho skládá nepravost, jak by provodil ošemetnost, a mluvil proti Hospodinu scestné věci, jak by znuzil duši lačného, a nápoj žíznivému odjal.

7 I sprave tvrdièine zle su; smišlja lukavštine da zatre nište rijeèima lažnijem i kad siromah govori pravo.

Také i usilování skrbného jsou škodlivá; nebo nešlechetnosti obmýšlí, jak by k záhubě přivedl ponížené slovy lživými, a mluvil proti nuznému před soudem.

8 Ali knez smišlja kneževski, i ustaje da radi kneževski.

Ješto šlechetný obmýšlí šlechetné věci, a takovýť při tom, což šlechetného jest, státi bude.

9 Ustanite, žene mirne, slušajte glas moj; kæeri bezbrižne, èujte rijeèi moje.

Ženy lhostejné, vstaňte, slyšte hlas můj; dcery bezpečně sobě počínající, ušima pozorujte řeči mé.

10 Za mnogo godina biæete u smetnji, vi bezbrižne; jer neæe biti berbe, i sabiranje neæe doæi.

Za mnohé dny a léta vichrovány budete, ó vy v bezpečnosti bydlící; nebo přestane vinobraní, a klizení úrod nepřijde.

11 Strašite se, vi mirne; drkæite, vi bezbrižne, svucite se, budite gole, i pripašite oko sebe kostrijet,

Třestež se strachem, ó lhostejné, pohnětež se, bezpečně sobě počínající; svlecte se, a obnažte se, a přepašte se po bedrách.

12 Bijuæi se u prsi za lijepijem njivama, za rodnijem èokotima.

Kvílíce nad prsy, nad poli výbornými a nad kmeny úrodnými.

13 Trnje i èkalj niknuæe na zemlji naroda mojega, i po svijem kuæama veselijem, u gradu veselom.

Na zemi lidu mého trní a hloží vzejde, anobrž na všech domích veselých a městě plésajícím.

14 Jer æe se dvorovi ostaviti, vreve gradske nestaæe; kule i stražare postaæe peæine dovijeka, radost divljim magarcima i paša stadima,

Nebo rozkošný palác opuštěn bude, hluk města přestane, hrad vysoký a věže obráceny budou v jeskyně na věčnost, k radosti divokým oslům, a ku pastvišti stádům.

15 Dokle se ne izlije na nas duh s visine i pustinja postane njiva a njiva se stane uzimati za šumu.

Dokudž nebude vylit na nás duch s výsosti, a nebude obrácena poušť v pole úrodné, a pole úrodné za les počítáno.

16 Tada æe sud stanovati u pustinji, i pravda æe stajati na njivi.

I bude na poušti soud bydliti, a spravedlnost na poli úrodném přebývati.

17 I mir æe biti djelo pravde, što æe pravda uèiniti biæe pokoj i bezbrižnost dovijeka.

A zjeví se skutek spravedlnosti, pokoj, ovoce, pravím, spravedlnosti, pokoj a bezpečnost až na věky.

18 I moj æe narod sjedjeti u mirnu stanu i u šatorima pouzdanijem, na poèivalištima tihim.

Nebo bydliti bude lid můj v obydlí pokojném, totiž v příbytcích nejbezpečnějších a v odpočívání nejpokojnějším,

19 Ali æe grad pasti na šumu, i grad æe se vrlo sniziti.

Byť pak i krupobití spadlo na les, a velmi sníženo bylo město.

20 Blago vama koji sijete pokraj svake vode, i puštate volove i magarce.

Blaze vám, kteříž sejete na všelikých místech úrodných, vypouštějíc tam vola i osla.