Luka 22
1 Avela ine paše i Pasha, savi inele prvo dive oto Prazniko e bikvascone marengoro.
Přibližoval se pak svátek přesnic, kterýž slove velikanoc.
2 O šerutne sveštenici hem o učitelja e Zakonestar rodena ine sar te ćeren o Isus te ovel mudardo, ali darandile e narodostar.
I hledali přední kněží a zákonníci, kterak by jej vyhladili; nebo obávali se lidu.
3 Tegani o Sotoni đerdinđa ano Juda vičime Iskariot kova inele jekh oto dešuduj apostolja e Isusesere.
Tedy vstoupil satan do Jidáše, přijmím Iškariotského, kterýž byl z počtu dvanácti.
4 Ov dželo koro šerutne sveštenici hem koro narednici e hramesere hem dogovorinđa pe olencar sar te predel lenđe e Isuse.
A on odšed, mluvil s předními kněžími, a s úředníky, kterak by ho jim zradil.
5 On ule radosna hem phende e Judase da ka den le love.
I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti.
6 I ov pristaninđa. I ađahar lelja te rodel šukar prilika te izdajini e Isuse kad naka oven but manuša uzalo leste.
I slíbil, a hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu.
7 Kad alo o prvo dive oto Prazniko e bikvascone marengoro, ko savo valjanđa te čhinel pe bakrore zaki Pasha,
Tedy přišel den přesnic, v kterémž zabit měl býti beránek.
8 o Isus phenđa e Petrese hem e Jovanese: “Džan hem ćeren amenđe e pashakoro hajba te šaj te ha.”
I poslal Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli.
9 A on phende lese: “Kaj mangeja te ćera la?”
A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme?
10 Ov phenđa lenđe: “Šunen. So ka đerdinen ki diz Jerusalim, ka resel tumen jekh manuš kova akhari pani ano khoro. Džan palo leste. Ko čher ko savo ka đerdini
On pak řekl jim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde.
11 roden e čherutne hem vaćeren lese: ‘O učitelj pučela ki savi soba šaj te hal e pashakoro hajba ple učenikonencar?’
A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdež budu jísti beránka s učedlníky svými?
12 I ov ka mothoj tumenđe i bari upruni soba savi već pripremime. Adari čhiven amenđe zako hajba.”
A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte.
13 I on džele hem arakhle sa ađahar sar so phenđa lenđe o Isus i adari čhivde zako hajba e pashakoro.
I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka.
14 I kad alo o vreme te hal pe i Pasha, o Isus čhivđa pe uzalo astali ple apostolencar.
A když přišel čas, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním.
15 I phenđa lenđe: “Edobor zorale mangljum te hav akaja pasha tumencar angleder nego so ka ovav mučime hem mudardo.
I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prvé než bych trpěl.
16 Adalese so, vaćerava tumenđe, naka hav aver Pasha đikote lakoro čačimasoro značenje na pherđola ano carstvo e Devlesoro.”
Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím.
17 Tegani lelja i čaša e moljaja, zahvalinđa e Devlese hem phenđa e apostolenđe: “Len akaja mol hem ulaven la maškara tumende.
A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou.
18 Adalese so, vaćerava tumenđe, naka pijav više mol đikote o carstvo e Devlesoro na avela.”
Nebo pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde.
19 I lelja o maro, zahvalinđa e Devlese, phaglja le hem ulavđa le e apostolenđe vaćerindoj: “Akavai mlo telo savo dela pe tumenđe. Akava nastavinen te ćeren te setinen tumen mandar.”
A vzav chléb, a díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku.
20 Ađahar lelja hem i čaša e moljaja palo hajba, vaćerindoj: “Akaja čaša e moljaja nevoi savez ano mlo rat savo čhorela pe tumenđe.
Takž i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá.
21 Ali ače, o manuš kova ka izdajini man mancari uzalo astali.
Ale aj, ruka zrádce mého se mnou za stolem.
22 Adalese so, me, o Čhavo e manušesoro, valjani te merav sar soi odredime, ali jao okole manušese kova ka izdajini man!”
A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje.
23 I o apostolja lelje te pučen pe maškara pumende kova olendar šaj te ovel adava so ka ćerel ađahar nešto.
Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti.
24 I o apostolja lelje te raspravinen pe kovai olendar najbaro.
Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti největší.
25 A o Isus phenđa lenđe: “Avere nacijengere carija vladinena upro lende hem o vladarija lengere pumen vičinena ‘manuša kola ćerena šukaripe’.
On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou.
26 Ali tumen ma oven esavke! Nego, o najbaro maškar tumende nek ovel sar najtikoro, a o vođa nek ovel sar sluga.
Ale vy ne tak. Nýbrž kdož největší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, jako sloužící.
27 A kovai po baro? Okova kovai uzalo astali ili okova kova kandela le? Ini okova kovai uzalo astali? A me maškara tumende injum sar okova kova kandela.
Nebo kdo větší, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží.
28 Tumen injen adala kola ačhile mancar ano mle iskušenja.
Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali.
29 I me dava tumen autoritet te vladinen ano carstvo, sar so mlo Dad o Devel dinđa man:
A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království,
30 te han hem te pijen maje uzalo astali ano carstvo mlo, hem te bešen ko tronja te vladinen upro dešuduj plemija e Izraelesere.”
Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.
31 O Isus phenđa: “Simone, Simone, ače o Sotoni rodinđa e Devlestar te mukel lese te proverini tumari vera ana mande sar kad neko čhorela o điv maškari sita.
I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil, aby vás tříbil jako pšenici.
32 Ali me molinđum tuće te ačhol ti vera ana mande. Džanav da ka hovave da na pendžareja man, ali kad ka irine ti vera ana mande, zorjar te phraljengiri vera.”
Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých.
33 A ov phenđa lese: “Gospode, injum spremno te džav tuja hem ko phandlipe hem ko meriba.”
A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti.
34 A o Isus phenđa: “Vaćerava će, Petre, o bašno naka đilabi avdive đikote trin puti naka hovave da na pendžareja man.”
On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prvé třikrát zapříš, že neznáš mne.
35 I phenđa e apostolenđe: “Kad bičhalđum tumen ko drom bizo kese lovencar, bizo torbe hem bizi buderi obuća, na li falinđa tumenđe nešto?” A on phende: “Ništa.”
I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž.
36 Tegani o Isus phenđa lenđe: “Ali akana kas isi kesa e lovencar, nek lel la! Ađahar hem i torba! A kas nane mači, nek biknel plo ogrtači hem nek činelfse jekh.
Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi a též i mošnu; a kdož meče nemá, prodej sukni svou, a kup sobě.
37 Adalese so, vaćerava tumenđe, valjani te pherđol adava soi mandar pisime ko Sveto lil: ‘Dikhle le sar jekhe okolendar kola ćerena bišukaripe.’ Čače, pherđola sa soi pisime mandar.”
Nebo pravím vám, že se ještě to písmo naplniti musí na mně: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž svědčí o mně, konec berou.
38 A on phende: “Gospode, ače isi amen duj mačija!” A ov phenđa: “Šukari!”
Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest.
39 I iklindoj adathar, palo plo adeti, dželo ki E maslinakiri gora. Oleja džele hem lesere učenici.
A vyšed, šel podlé obyčeje svého na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho.
40 I kad resle adari, phenđa lenđe: “Molinen tumen te na peren ko iskušenje!”
A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení.
41 I cidinđa pe dur olendar, edobor kobor šaj te frdel pe o bar, pelo ko kočija hem molinđa pe e Devlese,
A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se,
42 vaćerindoj: “Dade! Te mangeja, cide akaja čaša e patnjaja mandar, te na pijav olatar. Ali, nek ovel pali ti volja, a na pali mli.”
Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se.
43 Tegani o anđeo mothovđa pe lese taro nebo hem hrabrinđa le.
I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho.
44 A kad inele ani po bari patnja, po zorale molinđa pe. Lesoro znoj ulo sar kapke oto rat save perena ine upri phuv.
A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi.
45 I pali molitva uštino, alo đi ple učenici hem arakhlja len sar sovena adalese so inele umorna taro tugujiba.
A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem.
46 Tegani phenđa lenđe: “Sose sovena? Ušten hem molinen tumen te na peren ko iskušenje!”
I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení.
47 Sar pana o Isus vaćeri ine adava, ale nakoro leste but manuša kolen anđa o Juda kova inele jekh oto dešuduj apostolja. Ov alo koro Isus te čumudini le ki čham.
A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil.
48 A o Isus pučlja le: “Judo, čumudipnaja li predeja man, e Čhave e manušesere?”
Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ.
49 Kad o učenici kola inele adari dikhle so o Isus ka ovel dolime, pučle le: “Gospode, te napadina len li e mačencar?”
A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem?
50 I jekh olendar khuvđa mačeja e šerutne sveštenikosere sluga hem čhinđa lesoro desno kan.
I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze, a uťal ucho jeho pravé.
51 A o Isus phenđa ple učenikonenđe: “Ačhaven tumen adalestar! Muken len te ćeren adava!” I čhivđa plo vas ko than kote o sluga inele čhindo hem sasljarđa le.
A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotek se ucha jeho, uzdravil jej.
52 Tegani phenđa okolenđe so ale te dolen le, e šerutne sveštenikonenđe, e hramesere narednikonenđe hem e starešinenđe: “Mačencar hem kaštencar aljen pala mande sar palo pobunjeniko.
I dí Ježíš těm, kteříž přišli na něho, předním kněžím a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi.
53 Divencar injumle tumencar ano Hram, i na dolinđen man. Ali akavai tumaro vreme hem o zoralipe e tominakoro vladini.”
Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina, a moc temnosti.
54 I dolinde e Isuse hem adathar legarde le ko čher e bare sveštenikosoro. A o Petar odural džala ine palo lende.
I javše jej, vedli, a uvedli do domu nejvyššího kněze. Petr pak šel za ním zdaleka.
55 Kad resle, tharde jag ko maškar e borosoro hem bešle uzalo late. O Petar bešlo olencar.
A když zanítili oheň u prostřed síně, a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně.
56 I nesavi sluškinja dikhlja le sar bešela uzali jag, i po šukar dikhlja ano leste hem phenđa: “I akava inele e dolime manušeja!”
A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním.
57 A o Petar hovavđa vaćerindoj: “Đuvlije, na pendžarava le!”
On pak zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho.
58 Na nakhlo but palo adava, dikhlja le nesavo aver manuš hem phenđa: “I tu injan jekh okolendar kola inele e dolime manušeja!” A o Petar phenđa: “Manušeja, na injum!”
A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem.
59 I kad nakhlo đi ko jekh sati, aver nesavo odlučime phenđa: “Čače akava inele e dolime manušeja, adalese soi hem ov Galilejco!”
A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, nebo také Galilejský jest.
60 A o Petar phenđa: “Manušeja, na džanav sostar vaćereja!” I ko adava momenti, sar pana vaćeri ine, o bašno đilabđa.
I řekl Petr: Člověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval.
61 Tegani o Gospod o Isus irinđa pe hem dikhlja ano Petar, a o Petar setinđa pe lesere lafendar: “Vaćerava će, Petre, angleder so o bašno avdive ka đilabi, trin puti ka hovave da na pendžareja man.”
I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prvé než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.
62 I iklilo taro boro hem zorale runđa.
I vyšed ven Petr, plakal hořce.
63 O čuvarija lelje te maren muj e Isuseja hem te maren le.
Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho.
64 Učharde lesere jaćha hem phende lese: “Prorokujin ko khuvđa tut!”
A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil?
65 I bute avere lafencar vređinena ine e Isuse.
A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu.
66 Kad dislilo, čedinde pe o starešine e jevrejengere, o šerutne sveštenici hem o učitelja e Zakonestar, ande e Isuse pumenđe ko sabor
A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží a zákonníci, a vedli ho do rady své,
67 hem phende lese: “Te injan tu o Hrist, phen amenđe!” A ov phenđa lenđe: “Te phenđum tumenđe, naka verujinen;
Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám. I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte.
68 a te pučljum tumen e Hristestar, naka odgovorinen.
A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani nepropustíte.
69 Ali od akana me, o Čhavo e manušesoro, ka bešav ko počasno than uzalo zoralipe e Devlesoro.”
Od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží.
70 A on sare pučle e Isuse: “Znači tu injan o Čhavo e Devlesoro?” A ov phenđa lenđe: “Korkore šukar phenđen da injum.”
I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, nebo já jsem.
71 Tegani on phende: “Na valjani amenđe više dokazija dai krivo. Sare amen šunđam da korkoro pes osudinđa!”
A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.
