< ایّوب 9 >

پس ایوب در جواب گفت: ۱ 1
Odpověděv pak Job, řekl:
«یقین می‌دانم که چنین است. لیکن انسان نزد خدا چگونه عادل شمرده شود؟ ۲ 2
I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
اگر بخواهد با وی منازعه نماید، یکی از هزار او را جواب نخواهد داد. ۳ 3
A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
اودر ذهن حکیم و در قوت تواناست. کیست که با اومقاومت کرده و کامیاب شده باشد؟ ۴ 4
Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
آنکه کوههارا منتقل می‌سازد و نمی فهمند، و در غضب خویش آنها را واژگون می‌گرداند، ۵ 5
On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
که زمین را ازمکانش می‌جنباند، و ستونهایش متزلزل می‌شود. ۶ 6
On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
که آفتاب را امر می‌فرماید و طلوع نمی کند وستارگان را مختوم می‌سازد. ۷ 7
On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
که به تنهایی، آسمانها را پهن می‌کند و بر موجهای دریامی خرامد. ۸ 8
On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
که دب اکبر و جبار و ثریا را آفرید، و برجهای جنوب را ۹ 9
On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
که کارهای عظیم بی‌قیاس را می‌کند و کارهای عجیب بی‌شمار را. ۱۰ 10
On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
اینک از من می‌گذرد و او را نمی بینم، و عبور می‌کند واو را احساس نمی نمایم. ۱۱ 11
Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
اینک او می‌رباید وکیست که او را منع نماید؟ و کیست که به او تواندگفت: چه می‌کنی؟ ۱۲ 12
Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
خدا خشم خود را بازنمی دارد و مددکاران رحب زیر او خم می‌شوند. ۱۳ 13
Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
«پس به طریق اولی، من کیستم که او راجواب دهم و سخنان خود را بگزینم تا با اومباحثه نمایم؟ ۱۴ 14
Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
که اگر عادل می‌بودم، او راجواب نمی دادم، بلکه نزد داور خود استغاثه می‌نمودم. ۱۵ 15
Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
اگر او را می‌خواندم و مرا جواب می‌داد، باور نمی کردم که آواز مرا شنیده است. ۱۶ 16
Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
زیرا که مرا به تندبادی خرد می‌کند و بی‌سبب، زخمهای مرا بسیار می‌سازد. ۱۷ 17
Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
مرا نمی گذارد که نفس بکشم، بلکه مرا به تلخیها پر می‌کند. ۱۸ 18
Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
اگردرباره قوت سخن گوییم، اینک او قادر است؛ واگر درباره انصاف، کیست که وقت را برای من تعیین کند؟ ۱۹ 19
Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
اگر عادل می‌بودم دهانم مرا مجرم می‌ساخت، و اگر کامل می‌بودم مرا فاسق می‌شمرد. ۲۰ 20
Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
اگر کامل هستم، خویشتن رانمی شناسم، و جان خود را مکروه می‌دارم. ۲۱ 21
Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
این امر برای همه یکی است. بنابراین می‌گویم که اوصالح است و شریر را هلاک می‌سازد. ۲۲ 22
Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
اگرتازیانه ناگهان بکشد، به امتحان بی‌گناهان استهزامی کند. ۲۳ 23
Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
جهان به‌دست شریران داده شده است و روی حاکمانش را می‌پوشاند. پس اگر چنین نیست، کیست که می‌کند؟ ۲۴ 24
Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
و روزهایم از پیک تیزرفتار تندروتر است، می‌گریزد و نیکویی رانمی بیند. ۲۵ 25
Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
مثل کشتیهای تیزرفتار می‌گریزد و مثل عقاب که بر شکار فرود آید. ۲۶ 26
Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
اگر فکر کنم که ناله خود را فراموش کنم و ترش رویی خود رادور کرده، گشاده رو شوم، ۲۷ 27
Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
از تمامی مشقتهای خود می‌ترسم و می‌دانم که مرا بی‌گناه نخواهی شمرد، ۲۸ 28
Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
چونکه ملزم خواهم شد. پس چرا بیجازحمت بکشم؟ ۲۹ 29
Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
اگر خویشتن را به آب برف غسل دهم، و دستهای خود را به اشنان پاک کنم، ۳۰ 30
Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
آنگاه مرا در لجن فرو می‌بری، و رختهایم مرامکروه می‌دارد. ۳۱ 31
Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
زیرا که او مثل من انسان نیست که او را جواب بدهم و با هم به محاکمه بیاییم. ۳۲ 32
Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
در میان ما حکمی نیست که بر هر دوی مادست بگذارد. ۳۳ 33
Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
کاش که عصای خود را از من بردارد، و هیبت او مرا نترساند. ۳۴ 34
Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
آنگاه سخن می‌گفتم و از او نمی ترسیدم، لیکن من در خودچنین نیستم. ۳۵ 35
Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.

< ایّوب 9 >