< ایّوب 37 >

«از این نیز دل می‌لرزد و از جای خودمتحرک می‌گردد. ۱ 1
Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
گوش داده، صدای آواز او را بشنوید، و زمزمه‌ای را که از دهان وی صادر می‌شود، ۲ 2
Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
آن را در زیر تمامی آسمانهامی فرستد، و برق خویش را تا کرانهای زمین. ۳ 3
Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
بعد از آن صدای غرش می‌کند و به آواز جلال خویش رعد می‌دهد و چون آوازش شنیده شدآنها را تاخیر نمی نماید. ۴ 4
Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
خدا از آواز خودرعدهای عجیب می‌دهد. اعمال عظیمی که ماآنها را ادراک نمی کنیم به عمل می‌آورد، ۵ 5
Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
زیرابرف را می‌گوید: بر زمین بیفت. و همچنین بارش باران را و بارش بارانهای زورآور خویش را. ۶ 6
Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
دست هر انسان را مختوم می‌سازد تا جمیع مردمان اعمال او را بدانند. ۷ 7
Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
آنگاه وحوش به ماوای خود می‌روند و در بیشه های خویش آرام می‌گیرند. ۸ 8
Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
از برجهای جنوب گردباد می‌آید و ازبرجهای شمال برودت. ۹ 9
Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
از نفخه خدا یخ بسته می‌شود و سطح آبها منجمد می‌گردد. ۱۰ 10
Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
ابرها رانیز به رطوبت سنگین می‌سازد و سحاب، برق خود را پراکنده می‌کند. ۱۱ 11
Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
و آنها به دلالت او به هر سو منقلب می‌شوند تا هرآنچه به آنها امرفرماید بر روی تمامی ربع مسکون به عمل آورند. ۱۲ 12
A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
خواه آنها را برای تادیب بفرستد یا به جهت زمین خود یا برای رحمت. ۱۳ 13
Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
«ای ایوب این را استماع نما. بایست و دراعمال عجیب خدا تامل کن. ۱۴ 14
Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
آیا مطلع هستی وقتی که خدا عزم خود را به آنها قرار می‌دهد وبرق، ابرهای خود را درخشان می‌سازد؟ ۱۵ 15
Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
آیا تواز موازنه ابرها مطلع هستی؟ یا از اعمال عجیبه اوکه در علم، کامل است. ۱۶ 16
Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
که چگونه رختهای توگرم می‌شود هنگامی که زمین از باد جنوبی ساکن می‌گردد. ۱۷ 17
A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
آیا مثل او می‌توانی فلک رابگسترانی که مانند آینه ریخته شده مستحکم است؟ ۱۸ 18
Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
ما را تعلیم بده که با وی چه توانیم گفت، زیرا به‌سبب تاریکی سخن نیکو نتوانیم آورد. ۱۹ 19
Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
آیا چون سخن گویم به او خبر داده می‌شود یاانسان سخن گوید تا هلاک گردد. ۲۰ 20
Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
و حال آفتاب را نمی توان دید هرچند در سپهر درخشان باشد تاباد وزیده آن را پاک کند. ۲۱ 21
Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
درخشندگی طلایی از شمال می‌آید و نزد خدا جلال مهیب است. ۲۲ 22
Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
قادر مطلق را ادراک نمی توانیم کرد، او در قوت وراستی عظیم است و در عدالت کبیر که بی‌انصافی نخواهد کرد. ۲۳ 23
Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
لهذا مردمان از او می‌ترسند، امااو بر جمیع دانادلان نمی نگرد.» ۲۴ 24
Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.

< ایّوب 37 >