Ījaba 41

1 Vai tu levijatanu vari ķert ar makšķeri, jeb viņa mēli ar dziļi iemestu virvi?

Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?

2 Vai tu viņam riņķi māki likt nāsīs un ar asmeni izdurt viņa žaunas?

Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?

3 Vai tu domā, ka tas tevis daudz lūgsies un labus vārdus uz tevi runās?

Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?

4 Vai viņš derēs derību ar tevi, ka tu viņu vari ņemt par mūžīgu vergu?

Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?

5 Vai tu ar viņu varēsi spēlēties kā ar putniņu, jeb viņu saistīsi savām meitām?

Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?

6 Vai zvejnieku biedrībā viņu pārdod, vai viņu izdala pircējiem?

Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?

7 Vai tu viņa ādu vari piedurt pilnu ar šķēpiem, jeb viņa galvu ar žebērkļiem?

Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?

8 Kad tu savu roku viņam pieliksi, tad pieminēsi, kāds tas karš, un vairs to nedarīsi.

Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.

9 Redzi, tāda cerība ir velti; jau viņu ieraugot krīt gar zemi.

Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?

10 Neviens nav tik drošs, viņu kaitināt, - kas tad būtu, kas Man varētu celties pretim?

Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?

11 Kas Man ko laba papriekš darījis, ka Man to bija atmaksāt? Kas ir apakš visām debesīm, tas Man pieder.

Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.

12 Un lai vēl pieminu viņa locekļus, stiprumu un viņa vareno augumu.

Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.

13 Kas drīkstētu viņa bruņas atsegt, kas līst viņa zobu starpā?

Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?

14 Kas viņa vaiga žokļus var atplēst? Ap viņa zobiem ir briesmas.

Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.

15 Lepni ir viņa bruņu zvīņas, cieti kā ar zieģeli saspiesti kopā.

Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.

16 Viens tik tuvu pie otra, ka ne vējš netiek starpā.

Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.

17 Tie līp viens pie otra, un turas kopā, ka nešķiras.

Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.

18 Viņš šķauda ugunis, un viņa acis ir kā rīta blāzmas stari.

Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.

19 No viņa mutes šaujās ugunis, degošas dzirksteles no tās izlec.

Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.

20 No viņa nāsīm iziet dūmi kā no verdoša poda un katla.

Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.

21 Viņa dvaša varētu iededzināt ogles, un liesmas iziet no viņa mutes.

Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.

22 Viņa kakls ir visai stiprs, un viņa priekšā lec bailes.

V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.

23 Viņa miesas locekļi kā sakalti, tie turas cieti kopā, ka nevar kustināt.

Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.

24 Viņa sirds ir cieta kā akmens un cieta kā apakšējais dzirnu akmens.

Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.

25 Kad viņš ceļas, tad stiprie izbīstas, no bailēm tie paģībst.

Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.

26 Kad viņam cērt ar zobenu, tas nekož, nedz šķēps, ne bulta, ne žebērklis.

Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.

27 Dzelzs priekš viņa kā salmi, un varš kā sapraulējis koks.

Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.

28 Bulta viņu neaiztrieks; lingas akmeņi viņam ir kā pelus.

Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.

29 Lielas bozes viņam ir kā pelus, viņš smejas, kad šķēps svelpj.

Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.

30 Viņa pavēderē asi kasīkļi, un kā ar ecešām viņš brauc pa dubļiem.

Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.

31 Viņš dara, ka dziļumi verd kā pods, un sajauc jūru kā zalves virumu.

Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.

32 Kur viņš gājis ceļš spīd; tie ūdens viļņi ir kā sudraboti.

Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.

33 Virs zemes cits viņam nav līdzinājams, viņš tāds radīts, ka nebīstas.

Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.

34 Viss, kas ir augsts, viņam nav nekas; viņš visu lepno zvēru ķēniņš.

Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.