Ījaba 28

1 Tiešām, sudrabam ir savi ceļi, kur tas rodas, un kausējamam zeltam sava vieta.

Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.

2 Dzelzs no zemes top ņemta, un no akmeņiem varš top kausēts.

Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.

3 Tumsai gals likts, un caur caurim cilvēks izmeklē arī pašā galējā tumsā apslēptos akmeņus.

Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.

4 Viņš izrok ceļu turp, kur neviens nedzīvo, un kur neviena kāja neved; tur viņš karājās un nolaižās tālu no cilvēkiem.

Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.

5 No zemes virsas izaug maize, viņas apakša top apgriezta kā no uguns.

Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.

6 Viņas akmeņos ir safīri, un tur rodas zelta graudi.

V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,

7 Ne ērglis šo ceļu nav ieraudzījis, ne vanaga acs to nav redzējusi.

K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,

8 Briesmīgi zvēri pa to nav gājuši, un lauva pa to nav staigājis.

Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.

9 Cilvēks pieliek savu roku pie akmeņiem, un izrok kalnu pamatus;

K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.

10 Viņš izcērt ceļus akmeņu kalnos, un viņa acs ierauga visādus dārgumus;

Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.

11 Viņš aizdara ūdeņus, kā nesūcās cauri, un izved gaismā, kas ir apslēpts.

Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.

12 Bet gudrību, kur to atrod, un kur mājo atzīšana?

Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?

13 Cilvēks nezin, ar ko lai to pērk un dzīvo zemē to nevar uziet.

Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých.

14 Bezdibenis saka: te viņas nav; un jūra saka: tā nav pie manis.

Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne.

15 Zeltu par viņu nevar dot, nedz sudraba maksu par viņu iesvērt.

Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její.

16 To nevar uzsvērt ar Ofira zeltu nedz ar dārgiem oniksa un safīra akmeņiem.

Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir.

17 To neatsver ne zelts, ne spīdoši akmeņi, to nevar izmīt pret zelta glītumiem.

Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata.

18 Par pērlēm un kristālu nav ko runāt; jo gudrību mantot ir pārāki par pērlēm.

Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty.

19 Moru zemes topāzs viņai nav līdzīgs, un visu šķīstais zelts viņu nepanāk.

Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti.

20 Nu tad, no kurienes nāk gudrība un kur mājo atzīšana?

Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti?

21 Jo tā ir apslēpta priekš visu acīm, kas dzīvo, un putniem apakš debess tā ir nezināma.

Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého, i před nebeským ptactvem ukryta jest.

22 Elle un nāve saka: ar savām ausīm gan esam dzirdējuši viņas slavu.

Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní.

23 Dievs pazīst viņas ceļu, un Tas zin viņas vietu.

Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její.

24 Jo Viņš skatās līdz pasaules galiem, Viņš redz, kas apakš visām debesīm.

Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,

25 Kad Viņš vējam deva savu svaru un ūdeni nosvēra pēc mēra,

Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje.

26 Kad Viņš lietum sprieda likumu un zibenim un pērkonam ceļu,

On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů.

27 Tad Viņš to izredzēja un to izteica, Viņš to sataisīja un izdibināja,

Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji, připravil ji, a vystihl ji.

28 Un sacīja uz cilvēku: redzi, Tā Kunga bijāšana, tā ir gudrība, un atstāties no ļauna, tā ir atzīšana.

Člověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.