Job 31
1 Pepigi fœdus cum oculis meis ut ne cogitarem quidem de virgine.
Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
2 Quam enim partem haberet in me Deus desuper, et hereditatem Omnipotens de excelsis?
Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
3 Numquid non perditio est iniquo, et alienatio operantibus iniustitiam?
Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
4 Nonne ipse considerat vias meas, et cunctos gressus meos dinumerat?
Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
5 Si ambulavi in vanitate, et festinavit in dolo pes meus:
Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
6 Appendat me in statera iusta, et sciat Deus simplicitatem meam.
Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
7 Si declinavit gressus meus de via, et si secutum est oculos meos cor meum, et si manibus meis adhæsit macula:
Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
8 Seram, et alium comedat: et progenies mea eradicetur.
Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
9 Si deceptum est cor meum super muliere, et si ad ostium amici mei insidiatus sum:
Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
10 Scortum alterius sit uxor mea, et super illam incurventur alii.
Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
11 Hoc enim nefas est, et iniquitas maxima.
Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
12 Ignis est usque ad perditionem devorans, et omnia eradicans genimina.
Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
13 Si contempsi subire iudicium cum servo meo, et ancilla mea, cum disceptarent adversum me.
Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
14 Quid enim faciam cum surrexerit ad iudicandum Deus? et cum quæsierit, quid respondebo illi?
Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
15 Numquid non in utero fecit me qui et illum operatus est: et formavit me in vulva unus?
Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A ne sformoval nás hned v životě jeden a týž?
16 Si negavi, quod volebant, pauperibus, et oculos viduæ expectare feci:
Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
17 Si comedi buccellam meam solus, et non comedit pupillus ex ea:
A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
18 (Quia ab infantia mea crevit mecum miseratio: et de utero matris meæ egressa est mecum.)
Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
19 Si despexi pereuntem, eo quod non habuerit indumentum, et absque operimento pauperem:
Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
20 Si non benedixerunt mihi latera eius, et de velleribus ovium mearum calefactus est:
Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
21 Si levavi super pupillum manum meam, etiam cum viderem me in porta superiorem:
Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
22 Humerus meus a iunctura sua cadat, et brachium meum cum suis ossibus confringatur.
Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
23 Semper enim quasi tumentes super me fluctus timui Deum, et pondus eius ferre non potui.
Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
24 Si putavi aurum robur meum, et obrizo dixi: Fiducia mea.
Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
25 Si lætatus sum super multis divitiis meis, et quia plurima reperit manus mea.
Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
26 Si vidi solem cum fulgeret, et lunam incedentem clare:
Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
27 Et lætatum est in abscondito cor meum, et osculatus sum manum meam ore meo.
Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
28 Quæ est iniquitas maxima, et negatio contra Deum altissimum.
I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
29 Si gavisus sum ad ruinam eius, qui me oderat, et exultavi quod invenisset eum malum.
Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
30 Non enim dedi ad peccandum guttur meum, ut expeterem maledicens animam eius.
Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
31 Si non dixerunt viri tabernaculi mei: Quis det de carnibus eius ut saturemur?
Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
32 Foris non mansit peregrinus, ostium meum viatori patuit.
Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
33 Si abscondi quasi homo peccatum meum, et celavi in sinu meo iniquitatem meam.
Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
34 Si expavi ad multitudinem nimiam, et despectio propinquorum terruit me: et non magis tacui, nec egressus sum ostium.
A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
35 Quis mihi tribuat auditorem, ut desiderium meum audiat Omnipotens: et librum scribat ipse qui iudicat.
Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
36 Ut in humero meo portem illum, et circumdem illum quasi coronam mihi?
Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
37 Per singulos gradus meos pronunciabo illum, et quasi principi offeram eum.
Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
38 Si adversum me terra mea clamat, et cum ipsa sulci eius deflent:
Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
39 Si fructus eius comedi absque pecunia, et animam agricolarum eius afflixi:
Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
40 Pro frumento oriatur mihi tribulus, et pro hordeo spina. Finita sunt verba Iob.
Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.
