詩篇 2

1 なにゆえ、もろもろの国びとは騒ぎたち、もろもろの民はむなしい事をたくらむのか。

Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

2 地のもろもろの王は立ち構え、もろもろのつかさはともに、はかり、主とその油そそがれた者とに逆らって言う、

Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

3 「われらは彼らのかせをこわし、彼らのきずなを解き捨てるであろう」と。

Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

4 天に座する者は笑い、主は彼らをあざけられるであろう。

Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

5 そして主は憤りをもって彼らに語り、激しい怒りをもって彼らを恐れ惑わせて言われる、

Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

6 「わたしはわが王を聖なる山シオンに立てた」と。

Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

7 わたしは主の詔をのべよう。主はわたしに言われた、「おまえはわたしの子だ。きょう、わたしはおまえを生んだ。

Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

8 わたしに求めよ、わたしはもろもろの国を嗣業としておまえに与え、地のはてまでもおまえの所有として与える。

Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

9 おまえは鉄のつえをもって彼らを打ち破り、陶工の作る器物のように彼らを打ち砕くであろう」と。

Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

10 それゆえ、もろもろの王よ、賢くあれ、地のつかさらよ、戒めをうけよ。

A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

11 恐れをもって主に仕え、おののきをもって

Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

12 その足に口づけせよ。さもないと主は怒って、あなたがたを道で滅ぼされるであろう、その憤りがすみやかに燃えるからである。すべて主に寄り頼む者はさいわいである。

Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.