Giobbe 41

1 Prenderai tu il coccodrillo all’amo? Gli assicurerai la lingua colla corda?

Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?

2 Gli passerai un giunco per le narici? Gli forerai le mascelle con l’uncino?

Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?

3 Ti rivolgerà egli molte supplicazioni? Ti dirà egli delle parole dolci?

Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?

4 Farà egli teco un patto perché tu lo prenda per sempre al tuo servizio?

Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?

5 Scherzerai tu con lui come fosse un uccello? L’attaccherai a un filo per divertir le tue ragazze?

Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?

6 Ne trafficheranno forse i pescatori? Lo spartiranno essi fra i negozianti?

Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?

7 Gli coprirai tu la pelle di dardi e la testa di ramponi?

Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?

8 Mettigli un po’ le mani addosso!… Ti ricorderai del combattimento e non ci tornerai!

Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.

9 Ecco, fallace è la speranza di chi l’assale; basta scorgerlo e s’è atterrati.

Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?

10 Nessuno è tanto ardito da provocarlo. E chi dunque oserà starmi a fronte?

Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?

11 Chi mi ha anticipato alcun che perch’io glielo debba rendere? Sotto tutti i cieli, ogni cosa è mia.

Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.

12 E non vo’ tacer delle sue membra, della sua gran forza, della bellezza della sua armatura.

Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.

13 Chi l’ha mai spogliato della sua corazza? Chi è penetrato fra la doppia fila de’ suoi denti?

Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?

14 Chi gli ha aperti i due battenti della gola? Intorno alla chiostra de’ suoi denti sta il terrore.

Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.

15 Superbe son le file de’ suoi scudi, strettamente uniti come da un sigillo.

Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.

16 Uno tocca l’altro, e tra loro non passa l’aria.

Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.

17 Sono saldati assieme, si tengono stretti, sono inseparabili.

Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.

18 I suoi starnuti dànno sprazzi di luce; i suoi occhi son come le palpebre dell’aurora.

Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.

19 Dalla sua bocca partono vampe, ne scappan fuori scintille di fuoco.

Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.

20 Dalle sue narici esce un fumo, come da una pignatta che bolla o da una caldaia.

Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.

21 L’alito suo accende i carboni, e una fiamma gli erompe dalla gola.

Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.

22 Nel suo collo risiede la forza, dinanzi a lui salta il terrore.

V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.

23 Compatte sono in lui le parti flosce della carne, gli stanno salde addosso, non si muovono.

Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.

24 Il suo cuore è duro come il sasso, duro come la macina di sotto.

Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.

25 Quando si rizza, tremano i più forti, e dalla paura son fuori di sé.

Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.

26 Invano lo si attacca con la spada; a nulla valgon lancia, giavellotto, corazza.

Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.

27 Il ferro è per lui come paglia; il rame, come legno tarlato.

Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.

28 La figlia dell’arco non lo mette in fuga; le pietre della fionda si mutano per lui in stoppia.

Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.

29 Stoppia gli par la mazza e si ride del fremer della lancia.

Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.

30 Il suo ventre è armato di punte acute, e lascia come tracce d’erpice sul fango.

Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.

31 Fa bollire l’abisso come una caldaia, del mare fa come un gran vaso da profumi.

Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.

32 Si lascia dietro una scia di luce; l’abisso par coperto di bianca chioma.

Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.

33 Non v’è sulla terra chi lo domi; è stato fatto per non aver paura.

Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.

34 Guarda in faccia tutto ciò ch’è eccelso, è re su tutte le belve più superbe”.

Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.