Ayub 3

1 Sesudah itu Ayub membuka mulutnya dan mengutuki hari kelahirannya.

Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.

2 Maka berbicaralah Ayub:

Nebo mluvě Job, řekl:

3 "Biarlah hilang lenyap hari kelahiranku dan malam yang mengatakan: Seorang anak laki-laki telah ada dalam kandungan.

Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.

4 Biarlah hari itu menjadi kegelapan, janganlah kiranya Allah yang di atas menghiraukannya, dan janganlah cahaya terang menyinarinya.

Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.

5 Biarlah kegelapan dan kekelaman menuntut hari itu, awan-gemawan menudunginya, dan gerhana matahari mengejutkannya.

Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.

6 Malam itu--biarlah dia dicekam oleh kegelapan; janganlah ia bersukaria pada hari-hari dalam setahun; janganlah ia termasuk bilangan bulan-bulan.

Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.

7 Ya, biarlah pada malam itu tidak ada yang melahirkan, dan tidak terdengar suara kegirangan.

Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.

8 Biarlah ia disumpahi oleh para pengutuk hari, oleh mereka yang pandai membangkitkan marah Lewiatan.

Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.

9 Biarlah bintang-bintang senja menjadi gelap; biarlah ia menantikan terang yang tak kunjung datang, janganlah ia melihat merekahnya fajar,

Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.

10 karena tidak ditutupnya pintu kandungan ibuku, dan tidak disembunyikannya kesusahan dari mataku.

Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.

11 Mengapa aku tidak mati waktu aku lahir, atau binasa waktu aku keluar dari kandungan?

Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?

12 Mengapa pangkuan menerima aku; mengapa ada buah dada, sehingga aku dapat menyusu?

Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?

13 Jikalau tidak, aku sekarang berbaring dan tenang; aku tertidur dan mendapat istirahat

Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,

14 bersama-sama raja-raja dan penasihat-penasihat di bumi, yang mendirikan kembali reruntuhan bagi dirinya,

S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,

15 atau bersama-sama pembesar-pembesar yang mempunyai emas, yang memenuhi rumahnya dengan perak.

Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.

16 Atau mengapa aku tidak seperti anak gugur yang disembunyikan, seperti bayi yang tidak melihat terang?

Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?

17 Di sanalah orang fasik berhenti menimbulkan huru-hara, di sanalah mereka yang kehabisan tenaga mendapat istirahat.

Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.

18 Dan para tawanan bersama-sama menjadi tenang, mereka tidak lagi mendengar suara pengerah.

Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.

19 Di sana orang kecil dan orang besar sama, dan budak bebas dari pada tuannya.

Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.

20 Mengapa terang diberikan kepada yang bersusah-susah, dan hidup kepada yang pedih hati;

Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?

21 yang menantikan maut, yang tak kunjung tiba, yang mengejarnya lebih dari pada menggali harta terpendam;

Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?

22 yang bersukaria dan bersorak-sorai dan senang, bila mereka menemukan kubur;

Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?

23 kepada orang laki-laki yang jalannya tersembunyi, yang dikepung Allah?

Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?

24 Karena ganti rotiku adalah keluh kesahku, dan keluhanku tercurah seperti air.

Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.

25 Karena yang kutakutkan, itulah yang menimpa aku, dan yang kucemaskan, itulah yang mendatangi aku.

To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.

26 Aku tidak mendapat ketenangan dan ketenteraman; aku tidak mendapat istirahat, tetapi kegelisahanlah yang timbul."

Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.