Ayub 14

1 "Manusia yang lahir dari perempuan, singkat umurnya dan penuh kegelisahan.

Člověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.

2 Seperti bunga ia berkembang, lalu layu, seperti bayang-bayang ia hilang lenyap dan tidak dapat bertahan.

Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.

3 Masakan Engkau menujukan pandangan-Mu kepada orang seperti itu, dan menghadapkan kepada-Mu untuk diadili?

A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.

4 Siapa dapat mendatangkan yang tahir dari yang najis? Seorangpun tidak!

Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.

5 Jikalau hari-harinya sudah pasti, dan jumlah bulannya sudah tentu pada-Mu, dan batas-batasnya sudah Kautetapkan, sehingga tidak dapat dilangkahinya,

Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:

6 hendaklah Kaualihkan pandangan-Mu dari padanya, agar ia beristirahat, sehingga ia seperti orang upahan dapat menikmati harinya.

Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.

7 Karena bagi pohon masih ada harapan: apabila ditebang, ia bertunas kembali, dan tunasnya tidak berhenti tumbuh.

O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,

8 Apabila akarnya menjadi tua di dalam tanah, dan tunggulnya mati di dalam debu,

By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:

9 maka bersemilah ia, setelah diciumnya air, dan dikeluarkannyalah ranting seperti semai.

Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.

10 Tetapi bila manusia mati, maka tidak berdayalah ia, bila orang binasa, di manakah ia?

Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?

11 Seperti air menguap dari dalam tasik, dan sungai surut dan menjadi kering,

Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:

12 demikian juga manusia berbaring dan tidak bangkit lagi, sampai langit hilang lenyap, mereka tidak terjaga, dan tidak bangun dari tidurnya.

Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.

13 Ah, kiranya Engkau menyembunyikan aku di dalam dunia orang mati, melindungi aku, sampai murka-Mu surut; dan menetapkan waktu bagiku, kemudian mengingat aku pula! (Sheol h7585)

Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne. (Sheol h7585)

14 Kalau manusia mati, dapatkah ia hidup lagi? Maka aku akan menaruh harap selama hari-hari pergumulanku, sampai tiba giliranku;

Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.

15 maka Engkau akan memanggil, dan akupun akan menyahut; Engkau akan rindu kepada buatan tangan-Mu.

Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,

16 Sungguhpun Engkau menghitung langkahku, Engkau tidak akan memperhatikan dosaku;

Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,

17 pelanggaranku akan dimasukkan di dalam pundi-pundi yang dimeteraikan, dan kesalahanku akan Kaututup dengan lepa.

Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.

18 Tetapi seperti gunung runtuh berantakan, dan gunung batu bergeser dari tempatnya,

Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,

19 seperti batu-batu dikikis air, dan bumi dihanyutkan tanahnya oleh hujan lebat, demikianlah Kauhancurkan harapan manusia.

Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.

20 Engkau menggagahi dia untuk selama-lamanya, maka pergilah ia, Engkau mengubah wajahnya dan menyuruh dia pergi.

Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.

21 Anak-anaknya menjadi mulia, tetapi ia tidak tahu; atau mereka menjadi hina, tetapi ia tidak menyadarinya.

Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.

22 Hanya tubuhnya membuat dirinya menderita, dan karena dirinya sendiri jiwanya berduka cita."

Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.