< Κατα Ιωαννην 14 >

1 Μὴ ταρασσέσθω ὑμῶν ἡ καρδία· πιστεύετε εἰς τὸν θεόν, καὶ εἰς ἐμὲ πιστεύετε.
Ko mampihohokohok’ arofo; miatoa aman’ Añahare, iato ka raho.
2 ἐν τῇ οἰκίᾳ τοῦ πατρός μου μοναὶ πολλαί εἰσιν· εἰ δὲ μή, εἶπον ἂν ὑμῖν· ὅτι πορεύομαι ἑτοιμάσαι τόπον ὑμῖν.
Maro ty traño añ’anjomban-dRaeko ao, naho tsy zay ho nivolañako. Hionjoñe raho hañalankañe toetse ho anahareo.
3 καὶ ἐὰν πορευθῶ καὶ ἑτοιμάσω τόπον ὑμῖν, πάλιν ἔρχομαι καὶ παραλήμψομαι ὑμᾶς πρὸς ἐμαυτόν· ἵνα ὅπου εἰμὶ ἐγὼ καὶ ὑμεῖς ἦτε.
Aa kanao homb’eo raho hañajariako toetse, le hibalihako, handrambe anahareo ho amako, soa te amy itoerakoy ty hitoera’ areo.
4 καὶ ὅπου ἐγὼ ὑπάγω οἴδατε τὴν ὁδόν.
Apota’ areo ty hombako, naho fohi’areo ty lalañe mb’eo.
5 λέγει αὐτῷ Θωμᾶς, Κύριε, οὐκ οἴδαμεν ποῦ ὑπάγεις· πῶς οἴδαμεν τὴν ὁδόν;
Hoe t’i Tomasy tama’e: O Rañandria, Tsy hai’ay ty homba’o; aia ty haha­fohina’ay ty lala homba’o?
6 Λέγει αὐτῷ ὁ Ἰησοῦς, Ἐγώ εἰμι ἡ ὁδὸς καὶ ἡ ἀλήθεια καὶ ἡ ζωή· οὐδεὶς ἔρχεται πρὸς τὸν πατέρα, εἰ μὴ δι᾽ ἐμοῦ.
Tinoi’ Iesoà ty hoe: Zaho i lalañey, ty hatò vaho ty haveloñe; leo raike tsy homb’ aman-dRaeko naho tsy añamako.
7 εἰ ἐγνώκειτέ με, καὶ τὸν πατέρα μου ἂν ᾔδειτε· ἀπ᾽ ἄρτι γινώσκετε αὐ τὸν καὶ ἑωράκατε [αὐτόν].
Aa naho fohi’ areo raho, ho fohi’ areo ka t’i Raeko; ie henane zao fa mahafohiñe aze vaho mahaisak’ aze.
8 Λέγει αὐτῷ Φίλιππος, Κύριε, δεῖξον ἡμῖν τὸν πατέρα, καὶ ἀρκεῖ ἡμῖν.
Hoe t’i Filipo tama’e: O Rañandria, atorò anay t’i Rae, fa mahaeneñe anay zay.
9 λέγει αὐτῷ ὁ Ἰησοῦς, Τοσοῦτον χρόνον μεθ᾽ ὑμῶν εἰμι, καὶ οὐκ ἔγνωκάς με, Φίλιππε; ὁ ἑωρακὼς ἐμὲ ἑώρακεν τὸν πατέρα· [καὶ] πῶς σὺ λέγεις, Δεῖξον ἡμῖν τὸν πατέρα;
Tinoi’ Iesoà ty hoe: Tsy fa ela hao ty nireketan-tika, te ihe mboe tsy mahafohiñe ahiko ry Filipo? Ze nahaisak’ ahy fa nahaoniñe an-dRae; aa vaho akore ty atao’o ty hoe: Atorò anay t’i Rae?
10 οὐ πιστεύεις ὅτι ἐγὼ ἐν τῷ πατρὶ καὶ ὁ πατὴρ ἐν ἐμοί ἐστιν; τὰ ῥήματα ἃ ἐγὼ λέγω ὑμῖν ἀπ᾽ ἐμαυτοῦ οὐ λαλῶ· ὁ δὲ πατὴρ [ὁ] ἐν ἐμοὶ μένων ποιεῖ τὰ ἔργα αὐτοῦ.
Tsy atokisa’o hao te zaho ro aman-dRae vaho amako t’i Rae? Tsy ahy o saontsy itaroñakoo, fa manao o tolon-draha’eo i Raeko mimoneñe an-troko ato.
11 πιστεύετέ μοι ὅτι ἐγὼ ἐν τῷ πατρὶ καὶ ὁ πατὴρ ἐν ἐμοί· εἰ δὲ μή, διὰ τὰ ἔργα αὐτὰ πιστεύετέ [μοι].
Matokisa te aman-dRae raho naho te amako t’i Rae; ke iantofo ty amo fitoloñañeo.
12 Ἀμὴν ἀμὴν λέγω ὑμῖν, ὁ πιστεύων εἰς ἐμέ, τὰ ἔργα ἃ ἐγὼ ποιῶ κἀκεῖνος ποιήσει, καὶ μείζονα τούτων ποιήσει, ὅτι ἐγὼ πρὸς τὸν πατέρα πορεύομαι.
Eka! to t’itaroñako te hanoe’ ty mpiato amako o fitoloñakoo, vaho mandikoatse iretoañe ty hanoe’e, amy te homb’ aman-dRaeko mb’eo raho.
13 καὶ ὅ τι ἂν αἰτήσητε ἐν τῷ ὀνόματί μου, τοῦτο ποιήσω, ἵνα δοξασθῇ ὁ πατὴρ ἐν τῷ υἱῷ.
Aa ndra inoñ’ inoñe ty ihalalia’ areo ami’ty añarako, le hanoeko, soa te ho rengèñe amy Anakey t’i Rae.
14 ἐάν τι αἰτήσητε ἐν τῷ ὀνόματί μου, ἐγὼ ποιήσω.
Ndra inoñ’ inoñe ihalalia’ areo ami’ty añarako, le hanoeko.
15 ἐὰν ἀγαπᾶτέ με, τὰς ἐντολὰς τὰς ἐμὰς τηρήσετε.
Kanao mikoko ahy nahareo, le hañambeñe o lilikoo;
16 κἀγὼ ἐρωτήσω τὸν πατέρα, καὶ ἄλλον παράκλητον δώσει ὑμῖν, ἵνα ᾖ μεθ᾽ ὑμῶν εἰς τὸν αἰῶνα, (aiōn g165)
hihalaly aman-dRae raho, vaho hitolora’e Mpañolotse tovo’e himoneñe ama’ areo nainai’e. (aiōn g165)
17 τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας, ὃ ὁ κόσμος οὐ δύναται λαβεῖν, ὅτι οὐ θεωρεῖ αὐτὸ οὐδὲ γινώσκει αὐτό· ὑμεῖς [δὲ] γινώσκετε αὐτό, ὅτι παρ᾽ ὑμῖν μένει, καὶ ἐν ὑμῖν ἐστίν.
Ie i Arofon-kavantañañey; i tsy mete rambese’ ty voatse toiy amy te tsy fohi’e mbore nofi’e; fe mahafohiñe aze nahareo amy t’ie mitrao-pimo­neñe ama’ areo, toe hitraofa’e.
18 οὐκ ἀφήσω ὑμᾶς ὀρφανούς, ἔρχομαι πρὸς ὑμᾶς.
Tsy ho farieko ho bode nahareo fa homb’ ama’ areo mb’eo.
19 ἔτι μικρὸν καὶ ὁ κόσμος με οὐκ ἔτι θεωρεῖ, ὑμεῖς δὲ θεωρεῖτέ με· ὅτι ἐγὼ ζῶ, καὶ ὑμεῖς ζήσετε.
Tsipaepae’ zao tsy ho oni’ ty voatse toy ka raho; f’ie ho oni’ areo: kanao velon-dRaho, ho veloñe ka nahareo.
20 ἐν ἐκείνῃ τῇ ἡμέρᾳ ὑμεῖς γνώσεσθε ὅτι ἐγὼ ἐν τῷ πατρί μου καὶ ὑμεῖς ἐν ἐμοὶ κἀγὼ ἐν ὑμῖν.
Amy andro zay, ho fohi’ areo te zaho ro aman-dRaeko naho amako nahareo vaho ama’ areo raho.
21 ὁ ἔχων τὰς ἐντολάς μου καὶ τηρῶν αὐτάς, ἐκεῖνός ἐστιν ὁ ἀγαπῶν με· ὁ δὲ ἀγαπῶν με, ἀγαπηθήσεται ὑπὸ τοῦ πατρός μου· κἀγὼ ἀγαπήσω αὐτὸν καὶ ἐμφανίσω αὐτῷ ἐμαυτόν.
Ze mamolònkoñe o lilikoo naho mañambeñe aze, ie ty mikoko ahy; le ho kokoan-dRaeko i mikoko Ahiy naho hikokoako vaho hampandrendreheko ahy.
22 Λέγει αὐτῷ Ἰούδας, οὐχ ὁ Ἰσκαριώτης, Κύριε, τί γέγονεν ὅτι ἡμῖν μέλλεις ἐμφανίζειν σεαυτόν, καὶ οὐχὶ τῷ κόσμῳ;
Le hoe t’i nanoe’ i Jodasy (tsy i nte-Keriotey): O Rañandria, akore te zahay ro hiboaha’o fa tsy ty voatse toy?
23 ἀπεκρίθη Ἰησοῦς καὶ εἶπεν αὐτῷ, Ἐάν τις ἀγαπᾷ με, τὸν λόγον μου τηρήσει, καὶ ὁ πατήρ μου ἀγαπήσει αὐτόν, καὶ πρὸς αὐτὸν ἐλευσόμεθα, καὶ μονὴν παρ᾽ αὐτῷ ποιησόμεθα.
Tinoi’ Iesoà ami’ty hoe: Hifahatse amo volakoo ty mikoko ahy le hikokoan-dRaeko naho homb’ama’e mb’eo zahay, vaho hanoe’ay ama’e ao ty akiba’ay.
24 ὁ μὴ ἀγαπῶν με τοὺς λόγους μου οὐ τηρεῖ· καὶ ὁ λόγος ὃν ἀκούετε οὐκ ἔστιν ἐμός, ἀλλὰ τοῦ πέμψαντός με πατρός.
Tsy mikoko ahy ty tsy mañambeñe o volakoo. Tsy ahiko i tsara janjiñe’ areo amakoy fa an-dRaeko nañitrik’ ahy.
25 Ταῦτα λελάληκα ὑμῖν παρ᾽ ὑμῖν μένων·
Izaho mb’e mimoneñe ama’ areo atoy ty itaroñako i raha rezay.
26 ὁ δὲ παράκλητος, τὸ πνεῦμα τὸ ἅγιον ὃ πέμψει ὁ πατὴρ ἐν τῷ ὀνόματί μου, ἐκεῖνος ὑμᾶς διδάξει πάντα, καὶ ὑπομνήσει ὑμᾶς πάντα ἃ εἶπον ὑμῖν.
Le hahitrin-dRaeko ami’ty añarako i Mpañohòy, i Arofo Masiñey; Ie ty hañoke anahareo ze he’e vaho haniahy ze hene tinaroko.
27 Εἰρήνην ἀφίημι ὑμῖν, εἰρήνην τὴν ἐμὴν δίδωμι ὑμῖν· οὐ καθὼς ὁ κόσμος δίδωσιν, ἐγὼ δίδωμι ὑμῖν. μὴ ταρασσέσθω ὑμῶν ἡ καρδία, μηδὲ δειλιάτω.
Hapoko ama’areo ty fañanintsiñe, hatoloko ty fierañerañako; tsy manahake ty fasozo’ ty voatse toy ty fanjo­tsoako. Ko adoke hiotsotse ty arofo’ areo, ko apoke ho hembañe.
28 ἠκούσατε ὅτι ἐγὼ εἶπον ὑμῖν Ὑπάγω καὶ ἔρχομαι πρὸς ὑμᾶς. εἰ ἠγαπᾶτέ με, ἐχάρητε ἂν ὅτι πορεύομαι πρὸς τὸν πατέρα· ὅτι ὁ πατὴρ μείζων μού ἐστιν.
Fa jinanji’ areo i nivolañekoy t’ie hiavotse vaho hibalike mb’ama’ areo mb’etoy. Naho nikokoa’areo le ho nirebeke t’ie homb’ aman-dRaeko añe fa bey te amako t’i Raeko.
29 καὶ νῦν εἴρηκα ὑμῖν πρὶν γενέσθαι, ἵνα ὅταν γένηται, πιστεύσητε.
Ie ty nivolañeko aolo’ te hifetsake, soa t’ie tondroke, le hiantofa’ areo.
30 οὐκ ἔτι πολλὰ λαλήσω μεθ᾽ ὑμῶν· ἔρχεται γὰρ ὁ τοῦ κόσμου ἄρχων, καὶ ἐν ἐμοὶ οὐκ ἔχει οὐδέν,
Tsy hivolañe raha maro raho; amy te mb’ etoañe i roandria’ ty voatse toiy, f’ie tsy manandily amako;
31 ἀλλ᾽ ἵνα γνῷ ὁ κόσμος ὅτι ἀγαπῶ τὸν πατέρα, καὶ καθὼς ἐντολὴν ἔδωκέν μοι ὁ πατήρ, οὕτως ποιῶ. Ἐγείρεσθε, ἄγωμεν ἐντεῦθεν.
Aa soa ho fohi’ ty voatse toy te mikoko an-dRae raho, le ze andilian-dRae ahy, ty anoeko do’e. Miongaha, antao hiavotse.

< Κατα Ιωαννην 14 >