Psalm 50

1 Ein Psalm von Asaph. Der Gott der Götter, der HERR, redet und ruft der Erde zu

Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.

2 aus Zion, der Krone der Schönheit, strahlt Gott in lichtem Glanz hervor:

Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.

3 unser Gott kommt und kann nicht schweigen, verzehrendes Feuer geht vor ihm her, und rings um ihn her stürmt es gewaltig.

Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.

4 Er ruft dem Himmel droben zu und der Erde, um sein Volk zu richten:

Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:

5 »Versammelt mir meine Gesetzestreuen, die den Bund mit mir geschlossen beim Opfer!«

Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.

6 Da taten die Himmel seine Gerechtigkeit kund; denn Gott selbst ist’s, der da Gericht hält. (SELA)

I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. (Sélah)

7 »Höre, mein Volk, und laß mich reden, Israel, daß ich dich ernstlich warne: Gott, dein Gott bin ich!

Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.

8 Nicht deiner Opfer wegen rüge ich dich, sind doch deine Brandopfer stets mir vor Augen.

Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.

9 Doch ich mag nicht Stiere nehmen aus deinem Hause, nicht Böcke aus deinen Hürden;

Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.

10 denn mein ist alles Wild des Waldes, das Getier auf meinen Bergen zu Tausenden.

Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.

11 Ich kenne jeden Vogel auf den Bergen, und was auf dem Felde sich regt, steht mir zur Verfügung.

Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.

12 Hätte ich Hunger: ich brauchte es dir nicht zu sagen, denn mein ist der Erdkreis und all seine Fülle.

Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.

13 Esse ich etwa das Fleisch von Stieren, und soll ich das Blut von Böcken trinken?

Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?

14 Bringe Dank dem HERRN als Opfer dar und bezahle so dem Höchsten deine Gelübde,

Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;

15 und rufe mich an am Tage der Not, so will ich dich retten, und du sollst mich preisen!«

A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.

16 Zum Gottlosen aber spricht der Allherr: »Was hast du meine Satzungen aufzuzählen und meinen Bund im Munde zu führen,

Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,

17 da du selbst doch die Zucht mißachtest und meinen Worten den Rücken kehrst?

Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.

18 Siehst du einen Dieb, so befreundest du dich mit ihm, und mit Ehebrechern hast du Gemeinschaft;

Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.

19 deinem Munde läßt du freien Lauf zur Bosheit, und deine Zunge zettelt Betrug an;

Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.

20 du sitzest da und redest (Böses) gegen deinen Bruder und bringst den Sohn deiner Mutter in Verruf!

Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.

21 Das (alles) hast du getan, und ich habe geschwiegen; da hast du gedacht, ich sei so wie du. Das mache ich dir zum Vorwurf und gebe dir’s zu bedenken.

To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.

22 O beherzigt das wohl, ihr Gottvergeßnen: sonst raffe ich euch hinweg ohne Rettung!

Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.

23 Wer Dank als Opfer darbringt, erweist mir Ehre, und wer unsträflich wandelt, den lasse ich schauen Gottes Heil.«

Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.