Job 41
1 Kannst du das Krokodil am Angelhaken heranziehen und ihm die Zunge mit der Schnur niederdrücken?
Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
2 Kannst du ihm einen Binsenring durch die Nase ziehen und einen Dorn durch seinen Kinnbacken bohren?
Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
3 Meinst du, es werde viele Bitten an dich richten oder dir gute Worte geben?
Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
4 Wird es einen Vertrag mit dir schließen, wonach du es für immer in deine Dienste nähmest?
Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
5 Wirst du mit ihm spielen wie mit einem Vöglein und es zur Kurzweil für deine Mägdlein anbinden?
Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
6 Treibt die Fischerzunft Handel mit ihm, daß sie es stückweise an die Händler abgibt?
Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
7 Kannst du ihm die Haut mit Spießen spicken und seinen Kopf mit Fischerhaken durchbohren?
Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
8 Vergreife dich nur einmal an ihm: mache dich auf Kampf gefaßt! Du wirst’s gewiß nicht wieder tun!
Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
9 Ja, eine solche Hoffnung erweist sich als Trug: schon bei seinem Anblick bricht man zusammen.
Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
10 Niemand ist so tollkühn, daß er es aufstört; und wer ist es, der ihm entgegengetreten und heil davongekommen wäre?
Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
11 Wer unter dem ganzen Himmel ist es?
Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
12 Nicht schweigen will ich von seinen Gliedmaßen, weder von seiner Kraftfülle noch von der Schönheit seines Baues.
Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
13 Wer hat je sein Panzerkleid oben aufgedeckt und wer sich in die Doppelreihe seines Gebisses hineingewagt?
Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
14 Wer hat je das Doppeltor seines Rachens geöffnet? Rings um seine Zähne herum lagert Schrecken.
Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
15 Prachtvoll sind die Zeilen seiner Schilder, jede einzelne enganliegend wie durch ein festes Siegel:
Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
16 eine schließt sich eng an die andere an, und kein Lüftchen dringt zwischen ihnen ein:
Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
17 jede haftet fest an der andern, sie greifen untrennbar ineinander.
Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
18 Sein Niesen läßt einen Lichtschein erglänzen, und seine Augen gleichen den Wimpern des Morgenrots.
Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
19 Aus seinem Rachen schießen Flammen, sprühen Feuerfunken hervor.
Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
20 Aus seinen Nüstern strömt Rauch heraus wie aus einem siedenden Topf und wie aus Binsenfeuer.
Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
21 Sein Atem setzt Kohlen in Brand, und Flammen entfahren seinem Rachen.
Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
22 In seinem Nacken wohnt Kraft, und vor ihm her stürmt bange Furcht dahin.
V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
23 Die Wampen seines Leibes haften fest zusammen, sind wie angegossen an ihm, unbeweglich.
Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
24 Sein Herz ist hart wie ein Stein und unbeweglich wie ein unterer Mühlstein.
Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
25 Wenn es auffährt, schaudern selbst Helden, geraten vor Entsetzen außer sich.
Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
26 Trifft man es mit dem Schwert – das haftet ebensowenig wie Speer, Wurfspieß und Pfeil.
Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
27 Eisen achtet es gleich Stroh, Erz gleich morschem Holz.
Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
28 Kein Pfeil des Bogens bringt es zum Fliehen; Schleudersteine verwandeln sich ihm in Spreu.
Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
29 Wie ein Strohhalm kommt ihm die Keule vor, und nur ein Lächeln hat es für den Anprall der Lanze.
Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
30 Seine Unterseite bilden spitze Scherben; einen breiten Dreschschlitten drückt es in den Schlamm ein.
Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
31 Es macht die tiefe Wasserflut wie einen Kochtopf sieden, rührt das Meer auf wie einen Salbenkessel.
Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
32 Hinter ihm her leuchtet sein Pfad: man könnte die Schaumflut für Silberhaar halten.
Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
33 Auf Erden gibt es nicht seinesgleichen; es ist dazu geschaffen, sich nie zu fürchten.
Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
34 Auf alles Hohe sieht es mit Verachtung hin: der König ist es über alle stolzen Tiere.«
Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
