Job 41

1 Kannst du den Leviathan ziehen mit dem Hamen und seine Zunge mit einem Strick fassen?

Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?

2 Kannst du ihm eine Angel in die Nase legen und mit einem Stachel ihm die Backen durchbohren?

Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?

3 Meinest du, er werde dir viel Flehens machen oder dir heucheln?

Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?

4 Meinest du, daß er einen Bund mit dir machen werde, daß du ihn immer zum Knecht habest?

Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?

5 Kannst du mit ihm spielen wie mit einem Vogel, oder ihn deinen Dirnen binden?

Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?

6 Meinest du, die Gesellschaften werden ihn zerschneiden, daß er unter die Kaufleute zerteilet wird?

Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?

7 Kannst du das Netz füllen mit seiner Haut und die Fischreusen mit seinem Kopf?

Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?

8 Wenn du deine Hand an ihn legst, so gedenke, daß ein Streit sei, den du nicht ausführen wirst.

Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.

9 Siehe, seine Hoffnung wird ihm fehlen; und wenn er sein ansichtig wird, schwinget er sich dahin.

Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?

10 Niemand ist so kühn, der ihn reizen darf; wer ist denn, der vor mir stehen könne?

Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?

11 Wer hat mir was zuvor getan, daß ich's ihm vergelte? Es ist mein, was unter allen Himmeln ist.

Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.

12 Dazu muß ich nun sagen, wie groß, wie mächtig und wohl geschaffen er ist.

Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.

13 Wer kann ihm sein Kleid aufdecken? Und wer darf es wagen, ihm zwischen die Zähne zu greifen?

Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?

14 Wer kann die Kinnbacken seines Antlitzes auftun? Schrecklich stehen seine Zähne umher.

Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.

15 Seine stolzen Schuppen sind wie feste Schilde, fest und enge ineinander.

Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.

16 Eine rührt an die andere, daß nicht ein Lüftlein dazwischengehet.

Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.

17 Es hängt eine an der andern, und halten sich zusammen, daß sie sich nicht voneinander trennen.

Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.

18 Sein Niesen glänzet wie ein Licht; seine Augen sind wie die Augenlider der Morgenröte.

Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.

19 Aus seinem Munde fahren Fackeln, und feurige Funken schießen heraus.

Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.

20 Aus seiner Nase gehet Rauch wie von heißen Töpfen und Kessel.

Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.

21 Sein Odem ist wie lichte Lohe, und aus seinem Munde gehen Flammen.

Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.

22 Er hat einen starken Hals; und ist seine Lust, wo er etwas verderbet.

V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.

23 Die Gliedmaßen seines Fleisches hangen aneinander und halten hart an ihm, daß er nicht zerfallen kann.

Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.

24 Sein Herz ist so hart wie ein Stein und so fest wie ein Stück vom untersten Mühlstein.

Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.

25 Wenn er sich erhebt, so entsetzen sich die Starken; und wenn er daherbricht, so ist keine Gnade da.

Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.

26 Wenn man zu ihm will mit dem Schwert, so regt er sich nicht; oder mit Spieß, Geschoß und Panzer.

Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.

27 Er achtet Eisen wie Stroh und Erz wie faul Holz.

Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.

28 Kein Pfeil wird ihn verjagen; die Schleudersteine sind wie Stoppeln.

Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.

29 Den Hammer achtet er wie Stoppeln; er spottet der bebenden Lanze.

Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.

30 Unter ihm liegen scharfe Steine und fährt über die scharfen Felsen wie über Kot.

Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.

31 Er macht, daß das tiefe Meer siedet wie ein Topf, und rührt es ineinander, wie man eine Salbe menget.

Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.

32 Nach ihm leuchtet der Weg, er macht die Tiefe ganz grau.

Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.

33 Auf Erden ist ihm niemand zu gleichen; er ist gemacht ohne Furcht zu sein.

Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.

34 Er verachtet alles, was hoch ist; er ist ein König über alle Stolzen.

Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.