Job 6

1 Hiob antwortete und sprach:

Odpovídaje pak Job, řekl:

2 O daß man meinen Unmut wöge und mein Leid dagegen auf die Wage legte!

Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.

3 Denn nun ist's schwerer, als der Sand am Meer - drum gehen irre meine Worte!

Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.

4 Denn des Allmächtigen Pfeile stecken in mir: mein Geist saugt ihr Gift ein, die Schrecknisse Gottes verstören mich!

Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.

5 Schreit etwa der Wildesel auf grüner Weide, oder brüllt der Stier bei seinem Mengfutter?

Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?

6 Kann man Fades ungesalzen genießen, oder hat das Eiweiß Wohlgeschmack?

Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?

7 Mich widert's an, es anzurühren; es ekelt mich vor der Unreinigkeit meiner Speise.

Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.

8 O daß doch mein Wunsch sich erfüllte, und Gott mein Verlangen gewährte!

Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,

9 Gefiele es Gott, mich zu zermalmen, seine Hand zu entfesseln und meinen Lebensfaden abzuschneiden!

Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.

10 So wäre doch das noch mein Trost und aufhüpfen wollte ich im schonungslosen Schmerz -, daß ich des Heiligen Worte nie verleugnet habe.

Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.

11 Was ist denn meine Kraft, daß ich noch harren, und was mein Ende, daß ich mich gedulden sollte?

Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?

12 Ist meine Kraft etwa Felsenkraft, oder ist mein Leib aus Erz?

Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?

13 Bin ich nicht der Hilfe bar, und ist nicht aller Halt von mir genommen?

Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,

14 Dem Verzagenden gebührt das Mitleid seines Nächsten, selbst wenn er von der Furcht vor dem Allmächtigen läßt.

Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?

15 Meine Freunde haben sich treulos erzeigt wie ein Bach, wie die Rinnsale, die überschwellen,

Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,

16 die trübe sind von Eis, in die herab der Schnee sich birgt.

Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.

17 Wenn sie durchglüht werden, schwinden sie dahin: wenn's heiß wird, sind sie weggelöscht von ihrem Ort.

V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.

18 Karawanen biegen ab von ihrer Straße, ziehen hinauf in die Öde und kommen um.

Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.

19 Die Karawanen Themas schauten aus, die Reisezüge Sabas warteten auf sie:

To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,

20 Sie wurden zu Schanden mit ihrem Vertrauen, kamen hin und wurden enttäuscht.

Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.

21 So seid ihr nun für mich geworden: ihr schautet Schrecknis, - da scheutet ihr euch!

Tak zajisté i vy byvše, ne jste; vidouce potření mé, děsíte se.

22 Habe ich etwa gesagt: “Schafft mir her und von eurer Habe spendet für mich;

Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?

23 errettet mich aus der Gewalt des Bedrängers und aus der Gewalt der Tyrannen kauft mich los”?

Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?

24 Belehrt mich, so will ich schweigen, und worin ich geirrt habe, thut mir kund.

Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.

25 Wie eindringlich sind der Wahrheit Worte! aber was beweist denn euer Verweis?

Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?

26 Gedenkt ihr, Worte zu rügen? Die Reden des Verzweifelten verhallen im Wind!

Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?

27 Selbst über meine Waise würdet ihr losen und euren eignen Freund verhandeln.

Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.

28 Und nun - wollet doch mich anblicken, ich werde euch doch wahrlich nicht ins Angesicht lügen!

A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.

29 O kehret um, laßt Unrecht nicht geschehen, ja, kehret um, noch hab' ich Recht hierin.

Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.

30 Wohnt denn auf meiner Zunge Frevel, oder unterscheidet mein Gaumen nicht die Unglücksschläge?

A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?