Psalm 78
1 Ein Lehrgedicht, von Asaph. - Mein Volk! Hab acht auf meine Lehre! Zu meines Mundes Reden neiget euer Ohr!
Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.
2 Ich öffne meinen Mund zu einem Spruch. Ich künd Gesänge aus der Vorzeit Tagen,
Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.
3 die wir vernommen und jetzt wissen, die unsre Väter uns erzählt.
Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,
4 Wir, ihre Kinder, wollen über sie nicht schweigen. Wir wollen künftigem Geschlecht des Herren Ruhmestaten künden und seine Macht und Wunder, die er tat.
Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.
5 Zum Brauch hat er's in Jakob eingesetzt, zur heiligen Pflicht in Israel gemacht. Denn unsern Vätern hat er anbefohlen, sie ihren Kindern kundzutun,
Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,
6 auf daß ein späteres Geschlecht sie kenne, die Enkel, die geboren würden, sie ihren Kindern wiederum verkünden.
Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,
7 Sie sollten Gott vertrauen und nicht vergessen Gottes Taten und seine Vorschriften befolgen
Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,
8 und nicht, wie ihre Väter, werden ein widerspenstig, trotziges Geschlecht, solch ein Geschlecht von wankendem Gemüt und ungetreuem Herzen gegen Gott.
Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.
9 Ganz unvernünftige Söhne, voller Trug, das Leben werfen sie hinweg und wenden sich am Trübsalstage ab;
Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,
10 sie halten Gottes Bündnis nicht und wollen nicht nach seiner Lehre wandeln.
Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.
11 Und sie vergessen seine Werke gänzlich und seine Wunder, die er ihnen zeigt.
Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.
12 Vor ihren Vätern tat er Unvergleichliches, im Land Ägypten, im Gefild von Tanis.
Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.
13 Er spaltete das Meer und führte sie hindurch und ließ das Wasser dammgleich stehen.
Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.
14 Er leitete bei Tag sie mit der Wolke, die ganze Nacht mit Feuerschein,
Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.
15 und ließ die Felsen in der Wüste sprudeln und tränkte sie in Fülle wie mit Fluten.
Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.
16 Aus Steinen ließ er Bäche quellen, wie Ströme Wasser sprudeln.
Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.
17 Allein sie sündigten noch weiter gegen ihn und widersetzten sich dem Höchsten in der Wüste.
A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.
18 Und sie versuchten Gott in ihrem Herzen, für ihre Gelüste Speise heischend.
A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.
19 Sie sprachen gegen Gott und fragten: "Vermag es Gott, selbst in der Wüste einen Tisch zu decken?
A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?
20 Den Felsen schlug er zwar; das Wasser floß, die Bäche strömten. Vermag er aber Brot zu geben und seinem Volke Fleisch zu spenden?"
Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?
21 Der Herr vernahm's und wurde zornig; ein Feuer loderte in Jakob auf; ein Zorn erhob sich gegen Israel,
A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,
22 weil sie an Gott nicht glaubten und nicht auf seine Hilfe bauten.
Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,
23 Doch er gebot den Wolken oben und tat des Himmels Pforten auf,
Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,
24 hernieder ließ er Manna auf sie regnen, um sie zu speisen, schenkte ihnen Himmelsbrot.
A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.
25 Das Brot der Engel konnte jeder essen; er sandte ihnen Kost in Fülle.
Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.
26 Er ließ den Morgenwind am Himmel wehen; den Südwind führte er durch seine Macht herbei.
Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.
27 Dann ließ er Fleisch wie Staub auf sie herniederregnen, wie Meeressand Geflügel.
I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.
28 Er ließ es in ihr Lager fallen, um seine Wohnstatt ringsumher.
Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.
29 Sie aßen, wurden übersatt; was sie gewünscht, verlieh er ihnen.
I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.
30 Noch war nicht ihre Lust gestillt, noch war die Kost in ihrem Munde,
Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,
31 als Gottes Zorn sich gegen sie erhob, die Feisten unter ihnen würgte, die junge Mannschaft Israels zu Boden streckte.
A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.
32 Bei all dem sündigten sie weiter und glaubten nicht an seine Wunderkräfte.
S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.
33 Da ließ er ihre Tage zwecklos schwinden und ihre Jahre in Enttäuschung.
A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.
34 Zwar fragten sie nach ihm, wenn er sie würgte, verlangten wiederum nach Gott,
Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,
35 wohl eingedenk, daß Gott ihr Hort, der höchste Gott ihr Retter sei.
Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:
36 Allein sie täuschten ihn mit ihrem Munde, belogen ihn mit ihrer Zunge.
(Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.
37 Ihr Herz war unaufrichtig gegen ihn; mit seinem Bunde meinten sie's nicht ehrlich.
A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),
38 Doch er, erbarmungsvoll, vergab die Schuld, vertilgte nicht; oft hielt er seinen Zorn zurück und ließ nicht seinen Grimm austoben,
On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.
39 wohl eingedenk, daß sie nur Fleisch, ein Windhauch, der verschwindet ohne Wiederkehr.
Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.
40 Wie oft erzürnten sie ihn in der Wüste und reizten ihn im Steppenland,
Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.
41 versuchten immer wieder Gott, erbitterten die Heiligen Israels,
Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.
42 gedachten nimmer seiner Macht, des Tages, da er vor dem Feinde sie gerettet,
Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,
43 wie er vor den Ägyptern seine Zeichen tat, an dem Gefild von Tanis seine Wunder:
Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,
44 In Blut verwandelte er ihre Ströme; untrinkbar ward ihr fließend Wasser.
Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.
45 Er sandte Ungeziefer unter sie, das sie verzehrte, und Frösche ihnen zum Verderben.
Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.
46 Der Raupe gab er ihre Früchte preis und ihre Arbeit der Heuschrecke.
A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.
47 Er schlug mit Hagel ihren Weinstock und ihren Maulbeerbaum durch Reif.
Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.
48 Er gab ihr Vieh dem Hagel preis, den Blitzen ihre Herden.
Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.
49 Er ließ die Hitze seines Zornes auf sie los, nur Grimm und Wut und Angst, von Unglücksboten eine Schar.
Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.
50 So ließ er seinem Zorne freien Lauf, verschonte ihre Seele mit dem Tode nicht. Er gab der Pest ihr Leben preis,
Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.
51 und in Ägypten schlug er alle Erstgeburt, die Jugendblüte in den Zelten Chams.
A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.
52 Er führte, Schäflein gleich, sein Volk heraus und lenkte sie wie in der Steppe eine Herde.
Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.
53 Er leitete sie sicher, daß sie nichts zu fürchten hatten; das Meer bedeckte ihre Feinde.
Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,
54 Er brachte sie zu seinem heiligen Gebiete, zu jenem Berg, den seine Rechte sich erworben,
Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.
55 vertrieb vor ihnen weg die Heiden, verloste sie als erblichen Besitz und ließ die Stämme Israels in ihren Zelten wohnen.
Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.
56 Und doch versuchten sie und reizten Gott, den Höchsten, und hielten nimmer seine Satzungen.
Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.
57 Wie ihre Väter wichen sie und fielen ab; sie wurden wie ein schlaffer Bogen.
Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.
58 Sie reizten ihn zum Zorn durch ihre Höhen, zur Eifersucht durch ihre Götzenbilder.
Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.
59 Gott hörte dies und wurde zornig, und Israel verwarf er völlig,
Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,
60 verließ zu Silo seinen Sitz, das Zelt, in dein er unter Menschen wohnte;
Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,
61 gab seine Ehre in Gefangenschaft und seine Zier in Feindeshand
Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.
62 und gab sein Volk dem Schwerte preis, entrüstet über dies sein Eigentum.
Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.
63 Die jungen Männer fraß das Feuer, und seine Jungfraun durften keine Totenklage halten.
Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.
64 Hinfielen seine Priester durch das Schwert, und seine Witwen weinten nicht dazu.
Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.
65 Doch wie vom Schlaf erwachte da der Herr, gleichwie ein Held vom Weine jauchzend.
Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.
66 Im Rücken schlug er seine Feinde, belegte sie mit ewigem Schimpf.
A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.
67 Doch er verschmähte Josephs Zelt; den Stamm von Ephraim erkor er nicht.
Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,
68 Vielmehr erkor er Judas Stamm, den Sionsberg, der ihm so lieb.
Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.
69 Er baute Himmelshöhen gleich sein Heiligtum und gleich der Erde, die er ewig gründete.
A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.
70 Und er erkor sich David, seinen Knecht, entriß ihn seiner Herde Hürden.
A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.
71 Vom Milchvieh nahm er ihn hinweg, sein Volk zu weiden in Jakob, in Israel die ewig Seinen.
Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.
72 Mit frommem Sinne weidete er sie und führte sie mit kluger Hand.
Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.
