Psalm 35

1 Von David. - Bekämpfe, Herr, die mich bekämpfen! Befehde Du, die mich befehden.

Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.

2 Nimm Schild und Wehr! Steh auf zu meiner Hilfe!

Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.

3 Schwing Beil und Lanze gegen die, so mich verfolgen, und sprich zu mir: "Ich bin dein Heil!"

Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.

4 Daß meine Todfeinde voll Scham erröten, mit Scham zurückgetrieben werden, die auf mein Unheil sinnen!

Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.

5 Wie Spreu vorm Winde seien sie! Des Herrn Engel scheuche sie!

Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.

6 Ihr Weg sei finster, schlüpfrig, und sie verfolge drauf des Herrn Engel!

Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.

7 Sie legen ohne Grund mir insgeheim ihr Unglücksnetz; sie graben für mich grundlos eine Grube.

Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.

8 "Ihn überfalle ahnungslos ein Taumel! Das Netz, das heimlich man für ihn gelegt, verstricke ihn! Im Taumel falle er hinein!"

Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.

9 Dann jauchzt mein Herz des Herrn wegen und freut sich seiner Hilfe.

Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.

10 Dann spricht ein jeder Zoll an mir: "Wer rettet so wie Du den Schwachen vor dem Starken, Herr, den Elenden und Armen vor dem Räuber?"

A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?

11 Auftreten falsche Zeugen und zeihn mich dessen, was mir nicht bewußt,

Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.

12 Vergelten Arges mir für Gutes; sie warten auf mein Leben.

Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,

13 Und ich? In ihrer Krankheit trage ich ein Bußgewand, mit Fasten mich abhärmend, und bete mit gesenktem Haupte.

Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.

14 Als wär's mein Freund, mein Bruder, so geh ich einher; als trauerte ich um die Mutter, so bin ich gebeugt.

Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.

15 Und diese freuen sich bei meinem Sturze, rotten sich zusammen. Sie rotten sich zusammen wider mich gar hinterlistig, daß ich's nicht merke; unaufhörlich lästern sie.

Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.

16 Des Hohnes, Spottes und der argen Tücke voll, so fletschen sie die Zähne gegen mich. -

S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.

17 Wie lange, Herr, siehst Du noch zu? Entreiß mein Leben ihren Schrecknissen, mein einziges den jungen Leuen!

Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.

18 Dann preis ich Dich vor großer Menge und singe Dir vor vielem Volke.

I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.

19 Nicht sollen über mich sich freuen, die unverdient mir feindlich sind, nicht mit den Augen zwinkern, die mich ganz unverschuldet hassen!

Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.

20 Sie reden nicht zum Guten von den Kleinen in dem Land; des Truges Worte sinnen sie sich aus.

Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.

21 Sie sperren gegen mich den Mund weit auf und rufen: "Ha, ha, ha! So sehen wir es gerne."

Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.

22 Du siehst es, Herr. Schweig nicht dazu! Herr, sei nicht fern von mir!

Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.

23 Erwache! Wach zu meinem Rechte auf, mein Gott und Herr, für meine Sache!

Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.

24 Verschaffe, Herr, mein Gott, mir Recht nach Deiner Rechtlichkeit! Nicht lustig machen dürfen sie sich über mich,

Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.

25 nicht denken: "Ha! So war's erwünscht", nicht sagen: "Wir vernichten ihn."

Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.

26 Sich schämen und erröten müssen alle, die sich an meinem Unglück freuen, in Schande und in Scham sich hüllen, die großtun gegen mich!

Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.

27 Frohlocken, jauchzen sollen aber die, die Heil mir wünschen, und immerdar soll sprechen: "Hochgepriesen sei der Herr!" wer Deinem Knecht gewogen ist!

Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.

28 Auch meine Zunge kündet alsdann Deine Güte und Deinen Ruhm den ganzen Tag.

I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.