Psalm 132

1 Ein Stufenlied. - Sei, Herr, zugunsten Davids eingedenk all dessen, was er gesprochen,

Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,

2 wie er dem Herrn geschworen, dem Starken Jakobs hat gelobt:

Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:

3 "Ich gehe nimmer in mein Wohngezelt, besteige nicht mein Ruhebett,

Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,

4 Versage meinen Augen Schlaf und Schlummer meinen Augenwimpern,

Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,

5 bis daß ich eine Stätte finde für den Herrn, für Jakobs Starken eine Wohnung." -

Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.

6 Nun hörten wir davon zu Ephrat und fanden sie im Waldgefilde.

Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.

7 "Zu seiner Wohnung laßt uns gehen, vor seiner Füße Schemel niederfallen!"

Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.

8 Auf, Herr, zu Deiner Ruhestätte, Du und die Lade Deiner Herrscherwürde!

Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.

9 Mit Heil laß Deine Priester sich bekleiden, und Deine Frommen mögen jubeln! -

Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.

10 Um David, Deines Dieners willen, weis nicht zurück, den Du gesalbt!"

Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.

11 Der Herr schwur David Dauer zu. Er geht davon nicht ab. "Auf deinen Thron erheb ich einen von deiner Leibesfrucht.

Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.

12 Bewahren deine Söhne meinen Bund und meine Zeugnisse, wie ich sie lehre, dann dürfen ihre Söhne allezeit auf deinem Throne sitzen!" -

Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.

13 Der Herr hat Sion sich erkoren, zum Wohnsitz sich ersehen:

Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:

14 "Das sei in Ewigkeit mein Ruhesitz, ich throne hier; denn hier gefällt es mir.

Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.

15 Ich segne seine Jugend und gebe seinen Armen Brot in Fülle.

Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,

16 Mit Heil bekleid ich seine Priester, und frohe Lust sei seiner Frommen Teil!

A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.

17 Ich lasse Davids Macht ersprossen, dem richt ich eine Leuchte her, den ich gesalbt.

Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.

18 In Schande hüll ich seine Feinde, dieweil auf ihm ein Diadem erglänzt."

Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.