Sprueche 5

1 Mein Sohn! Merk wohl auf meine Weisheit und neige meiner Einsicht hin dein Ohr!

Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,

2 Alsdann behältst du Einsicht, und deine Lippen wahren Klugheit.

Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.

3 Von Honigseim triefen die Lippen eines fremden Weibes; sein Gaumen ist noch glätter selbst als Öl.

Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.

4 Am Ende aber ist sie bitter wie der Wermut und scharf wie ein zweischneidig Schwert.

Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.

5 Zum Tode gehn die Füße, die sie besuchen, zur Unterwelt die Schritte, die zu ihr lenken. (Sheol h7585)

Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. (Sheol h7585)

6 Geht sie den Weg des Lebens? Irrpfade nur sind ihre Bahnen; sie weiß es nicht.

Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.

7 Nun, meine Söhne, hört auf mich! Von meines Mundes Reden weichet nicht!

Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.

8 Halt ferne deinen Weg von ihr! Komm nicht der Türe ihres Hauses nahe!

Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,

9 Sonst mußt du deine Kraft mit einer Fremden, mit einer Unbarmherzigen dein Lager teilen.

Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,

10 Und Fremde werden satt durch deine Arbeit, und deiner Mühen Preis wird einem andern Haus zuteil.

Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.

11 Und schließlich mußt du stöhnen, wenn Leib und Fleisch dir schwinden,

I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,

12 und mußt bekennen: "Ach, daß ich Zucht gehaßt und daß mein Herz die Warnung hat verschmäht,

A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,

13 daß ich der Stimme meiner Lehrer nicht gehorcht und nicht mein Ohr geliehen meinen Lehrmeistern!

A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!

14 Fast wäre ich geworden "alles Böse in der Gemeinde und Versammlung".

O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.

15 Aus deiner Grube Wasser trink; nur was aus deinem Brunnen quillt!

Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.

16 Nicht sollen deine Ströme sich nach außen gießen, nicht auf die freien Plätze deine Wasserbäche!

Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.

17 Sie sollen dir allein gehören und nicht den Fremden neben dir!

Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.

18 Gesegnet sei dein Born! Erfreu dich an dem Weibe deiner Jugend,

Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.

19 an dieser Hindin gar so lieb, an der Gazelle, also fein! Allzeit kann ihre Liebe dich berauschen; du kannst dich ihrem Lieben immerdar ergeben.

Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.

20 Warum nur wolltest du, mein Sohn, dich einer anderen ergeben, umarmen einer Fremden Busen?

Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,

21 Klar liegen vor des Herren Auge eines jeden Wege; auf alle seine Pfade hat er acht.

Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?

22 Den Frevler nimmt gefangen seine Schuld; gebunden wird er mit den Stricken seiner Sünde.

Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.

23 Er stirbt aus Mangel an Botmäßigkeit und durch die große Torheit, der er sich ergeben.

Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.