Sprueche 16

1 Dem Menschen mag das Denken eignen; vom Herrn kommt die Beredsamkeit der Zunge.

Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.

2 Erklärt für lauter alle seine Wege auch der Mensch, der Herr ist's, der die Geister wägt.

Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.

3 Dem Herrn enthülle deine Werke! Rechtschaffen sind dann deine Pläne auch.

Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.

4 Für einen, den er strafen will, erschafft der Herr Beliebiges, selbst einen Frevler für den Tag der Strafe.

Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.

5 Ein Greuel für den Herrn ist jeder Übermütige. Untrüglich ist's: er bleib nicht ungestraft.

Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.

6 Durch treue Liebe wird die Sündenstrafe abgewandt; und in der Furcht des Herrn vermeidet man das Böse.

Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.

7 Findet der Herr Gefallen an den Wegen eines Mannes, dann müssen seine Feinde selbst mit ihm in Frieden leben.

Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.

8 Viel besser wenig in Gerechtigkeit als großes Einkommen mit Unrecht.

Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.

9 Des Menschen Herz erdenkt sich seinen Weg; doch seine Schritte lenkt der Herr.

Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.

10 Des Königs Ausspruch ist Orakelspruch, und so vergreift sich nicht sein Mund beim Urteilsprechen.

Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.

11 Die Waage, wie das rechte Wägen, kommt vom Herrn; sein Werk sind die Gewichte all.

Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.

12 Ein frevelhaftes Handeln sollte Königen ein Greuel sein; denn durch Gerechtigkeit nur wird der Thron befestigt.

Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.

13 Wahrhaftige Lippen sollten einem König wohl gefallen; er sollte lieben, die die Wahrheit reden!

Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.

14 Des Königs Grimm: ein Todesbote! Ein weiser Mann versteht's, ihn zu besänftigen.

Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.

15 Des Königs freundlich froher Blick schafft Leben; der Frühlingsregenwolke gleicht sein Wohlgefallen.

V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.

16 Viel besser Weisheit zu erwerben als feines Gold! Erwerb von Einsicht ist dem Silber vorzuziehen.

Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.

17 Der Frommen Bahn besteht im Böses-Meiden; sein Leben wahrt, wer acht auf seinen Wandel hat.

Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.

18 Hochmut kommt vor dem Fall und Stolz vor Untergang.

Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.

19 Viel besser ist's, betrübt zu sein mit Duldern, als Beute mit den Übermütigen zu teilen.

Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.

20 Wer acht gibt auf das Wort, der findet Glück, und wer dem Herrn vertraut: Heil ihm!

Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.

21 Ein Denker zieht nur den Gelehrten an; doch wohlberedte Lippen machen groß den Hörerkreis.

Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.

22 Ein Lebensborn ist Unterweisung derer, die dafür empfänglich; doch Torheit ist's, die Toren zu belehren.

Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.

23 Des Weisen Herz macht seinen Mund gar klug und mehrt auf seinen Lippen die Belehrung.

Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.

24 Huldvolle Reden sind wie Honigseim; sie sind der Seele eine Süßigkeit und Labsal für den Leib.

Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.

25 So mancher Weg dünkt einem Mann gerade; doch schließlich sind es Todeswege.

Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.

26 Des Arbeiters Verlangen schafft für ihn; sein Mund drängt ihn dazu.

Člověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.

27 Der Teufelsmann vergräbt die Absicht; auf seinen Lippen aber lodert Feuersglut.

Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.

28 Ein ränkesüchtiger Mann macht Streitigkeiten; ein Ohrenbläser bringt vertraute Freunde auseinander.

Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.

29 Gewalttat übt schon, wer den Nächsten nur verführt und ihn auf keinen guten Weg geleitet.

Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.

30 Wer seine Augen zukneift, tut's um Lügen zu ersinnen; wer seine Lippen aufeinander preßt, ist fertig mit dem bösen Plan.

Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.

31 Ein herrlich Diadem ist graues Haar; nur auf dem Weg der Tugend wird's gefunden.

Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.

32 Weit tapfrer sind die Langmutsvollen als des Krieges Helden, und tapfrer die des eigenen Gemütes Herr als die Eroberer von Städten.

Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.

33 In des Gewandes Falten wirft man zwar das Los; doch von dem Herrn kommt sein Entscheid.

Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.