Job 29

1 Darauf fuhr Job im Vortrag seiner Rede fort:

Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

2 "Ach, daß ich wäre wie in früheren Monden, wie in den Tagen, da mich Gott beschützte,

Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

3 als seine Leuchte über meinem Haupte schwebte und ich bei ihrem Scheine mich ins Dunkel wagte!

Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

4 So, wie ich war, in meiner höchsten Blüte Tagen, da Gott mein Zelt beschirmte,

Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

5 als der Allmächtige noch mit mir war, als meine Dienerschaft mich noch umgab,

Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

6 als meine Gäste sich in Dickmilch badeten, als Bäche Öls bei mir den Boten zur Verfügung standen!

Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

7 Wenn ich zur Stadt hinauf zum Tore ging und auf dem Markte meinen Sitz einnahm,

Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

8 alsdann verkrochen sich die Knaben, sahn sie mich, und Greise standen auf und blieben stehen.

Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

9 Die Ratsherrn hielten ein mit Reden und legten auf den Mund die Hand.

Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

10 Der Edlen Stimme, sie verbarg sich; das Wort blieb ihnen in der Kehle stecken.

Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

11 Wer von mir hörte, pries mich selig; wer mich erblickte, lobte mich.

Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

12 Ich half dem Armen, der um Hilfe schrie, dem Waisenkinde, dem hilflosen.

Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

13 Und armer Menschen Segen kam auf mich; das Herz der Witwe ließ ich jubeln.

Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

14 Gerechtigkeit war mein Gewand, das gut mir stand, und meine Rechtlichkeit war Mantel mir und Diadem.

V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

15 Ich war des Blinden Augenlicht und Fuß dem Lahmen.

Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

16 Den Armen wollte ich ein Vater sein; selbst Fremder Sache führte ich.

Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

17 Des Bösewichts Gebiß zermalmte ich und riß den Raub ihm aus den Zähnen.

A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

18 So dachte ich, in meinem Neste stürbe ich; ich lebte soviel Jahre wie der Phönix.

A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

19 Zum Wasser reichte meine Wurzel tief hinab; in meinen Zweigen nächtigte der Tau,

Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

20 und neu stets würde meine Herrlichkeit an mir; in meiner Hand verjüngte sich der Bogen.

Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

21 Mir hörten sie nur zu und warteten und lauschten schweigend meinem Rat.

Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

22 Wenn ich geredet, sprachen sie nicht mehr; nur meine Rede troff auf sie herab.

Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

23 Sie warteten auf mich wie auf den Regen; sie lechzten nach mir wie auf Lenzesregen.

Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

24 Und lächelte ich ihnen zu, so konnten sie's nicht glauben, und sie verschmähten nicht mein heitres Antlitz.

Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

25 Ich wählte ihren Weg, den sie einschlagen sollten, wie bei der Kriegerschar der König. Ich saß gemächlich obenan wie einer, der den Trauernden Trost spendet." -

Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.