Job 27

1 Darauf fuhr Job im Vortrag seiner Rede fort:

Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:

2 "Bei Gott, der mir mein Recht genommen, bei dem Allmächtigen, der mich verzweifeln läßt!

Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,

3 Solange noch ein Atem in mir bleibt und Gotteshauch in meiner Nase,

Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,

4 solange kommt nichts Falsches her von meinen Lippen, und meine Zunge dichtet keinen Trug.

Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.

5 Von mir sei's fern, euch Recht zu geben, bis zum Tode fern, auf meine Unschuld zu verzichten!

Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.

6 Ich halte fest an meiner Rechtlichkeit und lasse sie nicht fahren. Ob keinem meiner Tage tadelt mich mein Herz.

Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.

7 Mein Feind der soll als Schuldiger erscheinen, mein Widersacher als der Ungerechte! -

Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.

8 Welche Hoffnung hat der Frevler, wird er hinweggerafft, wenn seine Seele Gott verlangt?

Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?

9 Wird Gott denn sein Geschrei erhören, wenn Not ihn überfällt?

Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?

10 Kann er vor dem Allmächtigen sich wie ein verwöhntes Kind benehmen, daß er zu jeder Zeit Gott rufen dürfte?

Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?

11 Ich will euch über Gottes Hand belehren, euch nicht verhehlend, was beim Allmächtigen beschlossen ist.

Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.

12 Ihr alle habt es selbst gesehen. Was wollt ihr euch so eitlem Wahn ergeben?

Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?

13 Das ist der bösen Menschen Los bei Gott, dies der Tyrannen Erbe, das sie von dem Allmächtigen erhalten:

Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:

14 Hat er viele Kinder, ist's für das Schwert, und seine Sprößlinge bekommen nimmer Brot genug.

Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.

15 Wer von den Seinen übrigbleibt, wird durch die Pest begraben, und seine Witwen halten nicht die Totenklage.

Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.

16 Wenn Silber er wie Sand aufhäuft und Kleider sich zurücklegt gleich wie Lehm,

Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:

17 er legt sie freilich sich zurück; doch der Gerechte kleidet sich damit; das Silber nimmt der Fromme fort.

Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.

18 Sein Haus baut er dem leeren Vogelneste gleich, wie eine Hütte, die ein Hüter macht.

Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.

19 Er legt als reicher Mann sich hin und hat noch nicht die Füße eingezogen; er blinzelt mit den Augen noch, da ist er schon nicht mehr.

Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.

20 Gleich Wassern überraschen ihn die Schreckgestalten; des Nachts nimmt ihn der Sturmwind fort.

Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.

21 Der Ostwind hebt ihn auf; er fährt dahin, und jener wirbelt ihn von seiner Stätte fort.

Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.

22 Er schießt auf ihn erbarmungslos; von seiner Hand wird er durchbohrt.

Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.

23 Und seine Wohnstatt klatscht in ihre Hände über ihn und zischt ihn aus."

Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.