Job 15

1 Darauf erwidert Eliphaz von Teman also:

Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

2 "Kann denn ein Weiser so unsinnige Beweise bringen und sich in solcher Hohlheit blähen?

Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,

3 Kann er Beweis mit Reden führen, die nichts taugen, mit Sprüchen, die nichts nütze sind?

Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?

4 Du machst die Gottesfurcht zunichte, zerstörst die Andacht vor der Gottheit,

Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.

5 wenn deine Schuld dich lehrt, also zu reden, und du Verschmitzter Redeweise wählst.

Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.

6 Dein eigener Mund verdammt dich und nicht ich; die eigenen Lippen strafen dich.

Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.

7 Warst du als Erstlingsmensch geboren und kamst du vor den Hügeln auf die Welt,

Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?

8 und hörtest du im Rate Gottes zu und holtest Weisheit dir allein?

Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?

9 Was weißt du, und wir wüßten's nicht, verstehst, was unbekannt uns wäre?

Co víš, čehož bychom nevěděli? Čemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?

10 Sind unter uns doch graue Häupter, mehr als betagt genug, um Vater dir zu sein.

I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.

11 Ist dir die Gotteströstung zu gering, das Wort, das sanft an dich ergeht?

Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?

12 Warum reißt dich ein Unmut fort? Was blicken deine Augen finster,

Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,

13 daß deinen Geist du Gott zurückzugeben trachtest? Nur mit dem Munde freilich hast du das gesagt.

Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?

14 Was ist der Mensch, daß rein er wäre, gerecht der Weibgeborene?

Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?

15 Selbst seinen Heiligen traut er nicht; der Himmel ist nicht rein in seinen Augen,

An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,

16 geschweige der Abscheuliche, Verdorbene, der Mensch, der Sünde wie das Wasser trinkt.

Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.

17 Ich will dich lehren; hör mir zu. Was ich geschaut, will ich dir sagen,

Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,

18 was Weise einst verkündet, was ihre Väter ihnen nicht verhehlt,

Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.

19 die noch allein im Lande saßen, zu denen noch kein Fremder kam.

Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.

20 Des Bösen Leben ist voll Angst; nur wenig Jahre sind für den Gewaltmenschen bestimmt.

Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.

21 Der Schrecken hallt in seinem Ohr; wiewohl in Sicherheit, wird er vom Räuber überfallen schon.

Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.

22 Er gibt den Glauben auf, dem Dunkel zu entrinnen; er ist bestimmt für blutigen Tod

Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.

23 und wird ein Fraß der Geier. Er weiß, ihm ist ein finsterer Tag von ihm bestimmt.

Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.

24 Ihn schreckt die Not; ihn überfällt die Drangsalszeit gleich einem kampfbereiten Hahn.

Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.

25 Weil gegen Gott die Hand er ausgestreckt und dem Allmächtigen er Trotz geboten,

Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.

26 so stürmt er gegen ihn, mit seines rauhen Schildes Wölbung.

Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.

27 Er deckt mit dem Visier sein Angesicht, legt einen Panzerschurz um seine Lenden.

Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.

28 Nur in verfemten Städten noch kann jener siedeln, in unbewohnbaren Gebäuden, die schon dem Abbruch sind verfallen.

A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.

29 Er wird nicht wieder reich, noch hat Bestand je seine Habe; er schlägt im Boden nimmer Wurzel.

Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.

30 Der Finsternis entgeht er nicht, es dörrt die Hitze seine Zweige, und seine Blüten fallen durch den Sturmwind ab.

Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.

31 Zu denen, die auf Nichtiges vertrauen, irrt er hin; sein Entgelt ist das Nichts.

Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.

32 Noch vor der Zeit verwelken sie, und seine Zweige grünen nimmer.

Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.

33 Er wirft gleich einem Weinstock seine Früchte ab, wirft wie der Ölbaum seine Blüte hin.

Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.

34 Des Frevlers Rotte ist ja unfruchtbar, und Feuer frißt des Unrechts Zelte.

Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.

35 Sie brüten Unheil, hecken Ungemach, und ihres Leibes Frucht ist Trug."

Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.