Job 41

1 Ziehst du den Leviathan [wahrscheinlich das Krokodil] herbei mit der Angel, und senkst du seine Zunge in die Angelschnur?

Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?

2 Kannst du einen Binsenstrick durch seine Nase ziehen, und seinen Kinnbacken mit einem Ringe durchbohren?

Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?

3 Wird er viel Flehens an dich richten, oder dir sanfte Worte geben?

Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?

4 Wird er einen Bund mit dir machen, daß du ihn zum ewigen Knechte nehmest?

Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?

5 Wirst du mit ihm spielen wie mit einem Vogel, und ihn anbinden für deine Mädchen?

Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?

6 Werden die Fischergenossen ihn verhandeln, ihn verteilen unter Kaufleute?

Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?

7 Kannst du seine Haut mit Spießen füllen, und seinen Kopf mit Fischharpunen?

Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?

8 Lege deine Hand an ihn, -gedenke des Kampfes, tue es nicht wieder!

Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.

9 Siehe, eines jeden Hoffnung wird betrogen: wird man nicht schon bei seinem Anblick niedergeworfen?

Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?

10 Niemand ist so kühn, daß er ihn aufreize. Und wer ist es, der sich vor mein Angesicht stellen dürfte?

Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?

11 Wer hat mir zuvor gegeben? und ich werde ihm vergelten. Was unter dem ganzen Himmel ist, ist mein.

Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.

12 Nicht schweigen will ich von seinen Gliedern und von seiner Kraftfülle [Eig. von dem, was seine Kraftfülle betrifft] und von der Schönheit seines Baues.

Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.

13 Wer deckte die Oberfläche seines Gewandes auf? In sein Doppelgebiß, wer dringt da hinein?

Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?

14 Wer tat die Pforte [Eig. die Türflügel] seines Angesichts auf? Der Kreis seiner Zähne ist ein Schrecken.

Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.

15 Ein Stolz sind seine starken Schilder, [O. die Rinnen seiner Schilder] jedes einzelne verschlossen mit festem Siegel.

Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.

16 Eines fügt sich ans andere, und keine Luft dringt dazwischen;

Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.

17 Stück an Stück hangen sie fest zusammen, greifen ineinander und trennen sich nicht.

Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.

18 Sein Niesen strahlt Licht aus, und seine Augen sind gleich den Wimpern der Morgenröte.

Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.

19 Aus seinem Rachen gehen Fackeln, sprühen feurige Funken hervor.

Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.

20 Aus seinen Nüstern fährt Rauch, wie aus einem siedenden Topfe und Kessel. [O. und brennende Binsen]

Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.

21 Sein Hauch entzündet Kohlen, und eine Flamme fährt aus seinem Rachen.

Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.

22 In seinem Halse wohnt Stärke, und die Angst hüpft vor ihm her.

V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.

23 Die Wampen seines Fleisches schließen an, sind ihm fest angegossen, unbeweglich.

Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.

24 Sein Herz ist hart [Eig. fest, zähe] wie Stein, und hart wie ein unterer Mühlstein.

Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.

25 Vor seinem Erheben fürchten sich Starke, vor Verzagtheit geraten sie außer sich.

Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.

26 Trifft man ihn mit dem Schwerte, es hält nicht stand, noch Speer, noch Wurfspieß, noch Harpune. [O. Wurfpfeil]

Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.

27 Das Eisen achtet er für Stroh, das Erz für faules Holz.

Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.

28 Der Pfeil jagt ihn nicht in die Flucht, Schleudersteine verwandeln sich ihm in Stoppeln.

Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.

29 Wie Stoppeln gilt ihm die Keule, und er verlacht das Sausen des Wurfspießes.

Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.

30 Unter ihm sind scharfe [Eig. schärfste] Scherben; einen Dreschschlitten breitet er hin auf den Schlamm.

Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.

31 Er macht die Tiefe sieden wie einen Topf, macht das Meer wie einen Salbenkessel.

Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.

32 Hinter ihm leuchtet der Pfad, man könnte die Tiefe für graues Haar halten.

Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.

33 Auf Erden ist keiner ihm gleich, der geschaffen ist ohne Furcht.

Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.

34 Alles Hohe sieht er an; er ist König über alle wilden Tiere. [S. die Anm. zu Kap. 28,8]

Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.