Psalm 73

1 Ein Psalm Asafs. / Ja, gütig ist Gott gegen Israel, / Gegen die, die reines Herzens sind.

Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.

2 Doch meine Füße wären beinah gestrauchelt, / Meine Tritte fast ausgeglitten.

Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,

3 Denn ich ward neidisch auf die Prahler, / Als ich das Glück der Frevler sah.

Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.

4 Sie kennen ja keine Schmerzen, / Und von Gesundheit strotzt ihr Leib.

Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.

5 Nicht sind sie in Unglück wie Sterbliche sonst, / Sie leiden nicht Plage wie andre Leute.

V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.

6 Drum ist auch Hoffart ihr Halsschmuck, / Unrecht umhüllt sie als ihr Gewand.

Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.

7 Ihr Auge tritt mühsam hervor aus dem Fett, / Ihr Herz ist voll stolzer Gedanken.

Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,

8 Sie höhnen und sprechen boshaft von Gewalt, / Sie reden von oben herab.

Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.

9 In den Himmel setzen sie ihren Mund, / Ihre Zunge ergeht sich auf Erden.

Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.

10 Drum fallen ihnen die Leute zu, / Die schlürfen Wasser in Fülle ein.

A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,

11 Sie sprechen: "Wie sollte Gott etwas wissen? / Wohnt denn bei dem Höchsten Kenntnis?

Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?

12 Diese Leute leben zwar ohne Gott, / Doch haben sie, ewig ungestört, / Reichtum und Macht erlangt.

Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.

13 Umsonst ist's, daß ich mein Herz hab reingehalten / Und meine Hände in Unschuld gewaschen.

Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.

14 Ich war doch geplagt den ganzen Tag / Und ward alle Morgen aufs neue gestraft."

Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.

15 Hätt ich gedacht: So will ich auch reden, / Ich hätte verleugnet deiner Kinder Geschlecht.

Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.

16 So sann ich denn nach, dies Rätsel zu lösen; / Doch allzu schwierig war es für mich;

Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.

17 Bis ich in Gottes Heiligtum ging / Und auf ihr (trauriges) Ende merkte.

Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.

18 Ja, auf schlüpfrigen Boden stellst du sie, / Du stürzest sie ins Verderben.

Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.

19 Wie sind sie im Nu zunichte geworden, / Geschwunden, vergangen durch Schreckensgerichte!

Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,

20 Wie ein Traum verfliegt, sobald man erwacht: / So wirst du, Adonái, ihr Bild verschmähn, / Wenn du dich aufmachst (zu richten).

Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.

21 Würde (nun wieder) mein Herz erbittert, / Und fühlt ich es stechen in meinen Nieren:

Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,

22 Dann wär ich ein Narr und wüßte nichts, / Ich wäre sogar wie ein Tier vor dir.

Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.

23 Aber ich bleibe nun stets bei dir, / Du hast ja erfaßt meine rechte Hand.

A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.

24 Nach deinem Ratschluß wirst du mich leiten / Und nimmst mich endlich mit Ehren auf.

Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.

25 Wen hätt ich im Himmel (ohne dich)? / Und bist du mein, so begehr ich nichts weiter auf Erden.

Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.

26 Ist auch mein Leib geschwunden, und schlägt mein Herz nicht mehr: / Meines Herzens Hort und mein Besitz / Bleibt doch Elohim auf ewig!

Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.

27 Denn die von dir weichen, die kommen um; / Du vertilgst, die dich treulos verlassen.

Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.

28 Mir aber ist köstlich die Nähe Elohims. / Auf Adonái Jahwe ruht mein Vertraun: / So will ich verkündigen all dein Tun.

Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.