Jobin 41

1 Voitko onkia koukulla Leviatanin ja siimaan kietoa sen kielen?

Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?

2 Voitko kiinnittää kaislaköyden sen kuonoon ja väkäraudalla lävistää siltä posken?

Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?

3 Rukoileeko se sinua paljon, tahi puhutteleeko se sinua lempeästi?

Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?

4 Tekeekö se liiton sinun kanssasi, että saisit sen olemaan orjanasi ainaisesti?

Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?

5 Voitko leikkiä sillä niinkuin lintusella tahi sitoa sen tyttöjesi pidellä?

Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?

6 Hierovatko pyyntikunnat siitä kauppaa, jakavatko sen kauppamiesten kesken?

Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?

7 Voitko iskeä sen nahan täyteen ahinkaita ja sen pään kala-ahraimia?

Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?

8 Laskehan vain kätesi sen päälle, niin muistat sen ottelun; et sitä toiste yritä!

Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.

9 Katso, siinä toivo pettää; jo sen näkemisestä sortuu maahan."

Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?

10 "Ei ole niin rohkeata, joka sitä ärsyttäisi. Kuka sitten kestäisi minun edessäni?

Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?

11 Kuka on minulle ensin antanut jotakin, joka minun olisi korvattava? Mitä kaiken taivaan alla on, se on minun.

Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.

12 En saata olla puhumatta sen jäsenistä, en sen voimasta ja sorjasta rakenteesta.

Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.

13 Kuka voi riisua siltä päällysvaatteen, kuka tunkeutua sen kaksinkertaisten purimien väliin?

Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?

14 Kuka on avannut sen kasvojen kaksoisoven? Sen hammasten ympärillä on kauhu.

Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.

15 Sen ylpeytenä ovat uurteiset selkäkilvet, kiinnitetyt lujalla sinetillä.

Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.

16 Ne käyvät tarkoin toinen toiseensa, niin ettei ilma välitse pääse.

Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.

17 Ne ovat toisiinsa liitetyt, pysyvät kiinni erkanematta.

Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.

18 Sen aivastus on kuin valon välähdys, sen silmät ovat kuin aamuruskon silmäripset.

Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.

19 Sen kidasta lähtee tulisoihtuja, sinkoilee säkeniä.

Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.

20 Sen sieramista käy savu niinkuin kihisevästä kattilasta ja kaislatulesta.

Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.

21 Sen puhallus polttaa kuin tuliset hiilet, ja sen suusta lähtee liekki.

Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.

22 Sen kaulassa asuu voima, ja sen edellä hyppii kauhistus.

V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.

23 Sen pahkuraiset lihat ovat kiinteät, ovat kuin valetut, järkkymättömät.

Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.

24 Sen sydän on valettu kovaksi kuin kivi, kovaksi valettu kuin alempi jauhinkivi.

Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.

25 Kun se nousee, peljästyvät sankarit, kauhusta he tyrmistyvät.

Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.

26 Jos sen kimppuun käydään miekoin, ei miekka kestä, ei keihäs, ei heittoase eikä panssari.

Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.

27 Sille on rauta kuin oljenkorsi, vaski kuin lahopuu.

Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.

28 Ei aja sitä pakoon nuoli, jousen poika, akanoiksi muuttuvat sille linkokivet.

Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.

29 Kuin oljenkorsi on sille nuija, keihästen ryskeelle se nauraa.

Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.

30 Sen vatsapuolessa on terävät piikit, se kyntää mutaa leveälti kuin puimaäes.

Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.

31 Se panee syvyyden kiehumaan kuin padan, tekee meren voidekattilan kaltaiseksi.

Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.

32 Sen jäljessä polku loistaa, syvyydellä on kuin hopeahapset.

Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.

33 Ei ole maan päällä sen vertaista; se on luotu pelottomaksi.

Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.

34 Se katsoo ylen kaikkea, mikä korkeata on; se on kaikkien ylväitten eläinten kuningas."

Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.