Luke 20
1 And on one of those days as He was teaching the people in the temple and preaching the gospel, the chief priests and the scribes and elders came upon Him, saying,
I stalo se těch dnů v jeden den, když on učil lid v chrámě, a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákonníci s staršími.
2 Tell us by what authority thou dost these things? or who it is that gave thee this authority?
I řekli jemu: pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo jest ten, kterýž tobě tuto moc dal?
3 And He answered and said unto them, I will also ask you one question, tell me,
I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc; protož pověztež mi:
4 Was the baptism of John from heaven or from men?
Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?
5 And they reasoned among themselves, saying, If we say, From heaven, He will say, Why then did ye not believe him?
Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?
6 but if we say, Of men, the people will all stone us: for they are persuaded that John was a prophet.
Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; nebo cele tak drží, že Jan jest prorok.
7 And they answered, they did not know whence it was.
I odpověděli: Že nevědí, odkud byl.
8 And Jesus said unto them, Neither will I tell you by what authority I do these things.
I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.
9 Then He began to speak unto the people this parable, A certain man planted a vineyard, and let it out to husbandmen and travelled abroad for a considerable time,
I počal lidu praviti podobenství toto: Člověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšel přes pole na dlouhé časy.
10 and at the fruit-season he sent a servant to the husbandmen that they should give him of the fruit of the vineyard; but the husbandmen beat him and sent him away empty.
A v čas slušný poslal k těm vinařům služebníka, aby užitek z vinice dali jemu. Ti pak vinaři zmrskavše jej, pustili prázdného.
11 And he sent another servant; and they beat him also and abused him, and sent him away empty.
I poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.
12 And he sent a third; and they wounded him also and drove him out.
I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.
13 Then said the lord of the vineyard, What shall I do? I will send my beloved son: perhaps when they see Him they will reverence Him.
Tedy řekl pán té vinice: Co učiním? Pošli svého milého syna. Snad když toho uzří, ustýdnou se.
14 But when the husbandmen saw Him, they reasoned among themselves, saying, This is the heir, come, let us kill him, that the inheritance may be ours.
Ale vinaři uzřevše jej, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; poďte, zabíme jej, aby naše bylo to dědictví.
15 So they cast him out of the vineyard and killed him. What therefore will the lord of the vineyard do unto them?
A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali. Což tedy učiní jim pán té vinice?
16 He will come and destroy these husbandmen, and will give the vineyard to others. And when they heard this they said, God forbid.
Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.
17 And He looked upon them and said, What then is this, which is written, The stone which the builders refused, is become the head of the corner?
Ale on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli stavitelé, ten učiněn jest v hlavu úhelní?
18 Whosoever falleth on that stone shall be bruised; but on whomsoever it falleth, it will crush him to pieces.
Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.
19 And the chief priests and the scribes would have laid hands on Him at that very time, but were afraid of the people: for they perceived that He had spoken this parable against them.
I hledali přední kněží a zákonníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.
20 And they watched Him and sent out spies, pretending to be righteous men, to lay hold of his words, that they might deliver Him up to the power and authority of the governor.
Tedy střehouce ho, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.
21 And they asked Him, saying, Master, we know that thou speakest and teachest rightly, and acceptest not the person of any, but teachest the way of God in truth:
I otázali se ho, řkouce: Mistře, víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.
22 is it lawful for us to give tribute to Cesar, or not?
Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?
23 But He perceived their craftiness, and said unto them, Why do ye tempt me?
Ale porozuměv chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?
24 Shew me a penny: whose image and inscription hath it? and they answered, Cesar's.
Ukažte mi peníz. Čí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.
25 Then said He unto them, Render therefore unto Cesar the things that are Cesar's, and to God the things that are God's.
On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
26 And they could not take hold of his word before the people: and they marvelled at his answer and said no more.
I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.
27 And some of the Sadducees (who deny a resurrection) came to Him and asked Him,
Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení, ) otázali se ho,
28 saying, Moses enjoined us, if any man's brother die, having a wife, and he die childless, that his brother should take his wife, and raise up seed to his brother.
Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.
29 Now there were seven brethren: and the first took a wife, and died childless; and the second took the wife, and he died childless;
I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.
30 and the third took her;
I pojal druhý tu ženu, a umřel i ten bez dětí.
31 and in like manner all the seven.
Potom třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše dětí, zemřeli.
32 And they died and left no children. Last of all the woman also died.
Nejposléze po všech umřela i ta žena.
33 Therefore at the resurrection whose wife is she? for all the seven had her to wife.
Protož při vzkříšení, kterého z nich bude ta žena, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?
34 And Jesus answering said unto them, The children of this world marry and are given in marriage. (aiōn g165)
A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto věku žení se a vdávají. (aiōn g165)
35 But they who are counted worthy to obtain that world, and the resurrection from the dead, neither marry, nor are given in marriage: (aiōn g165)
Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti nebudou ani vdávati. (aiōn g165)
36 for they can die no more, being like the angels: and they are the children of God as being the children of the resurrection.
Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.
37 Now that the dead are raised, even Moses shewed at the bush; for he calleth the Lord, the God of Abraham, and the God of Isaac, and the God of Jacob.
A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým, a Bohem Izákovým, a Bohem Jákobovým.
38 And He is not the God of the dead, but of the living; for to Him they are all living.
Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.
39 And some of the scribes replied, Master, thou hast indeed said right.
Tedy odpověděvše někteří z zákonníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.
40 And they dared not any more to ask Him any such question.
I nesměli se jeho na nic více tázati.
41 And He said unto them, How do they say, that Christ is the son of David?
Řekl pak jim: Kterak praví Krista býti synem Davidovým?
42 when David himself saith in the book of Psalms, "The Lord said unto my Lord,
A sám David praví v knize žalmů: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
43 Sit thou on my right hand, till I make thine enemies thy footstool."
Ažť položím nepřátely tvé v podnož noh tvých?
44 David therefore calleth Him Lord, and how is He then his son?
Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?
45 And He said to his disciples, in the audience of all the people,
I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:
46 Beware of the scribes, who affect to walk in long robes, and love salutations in public places, and the chief seats in the Synagogues, and uppermost places at feasts;
Varujte se zákonníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše, a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách, a první místo na večeřích.
47 who devour widows houses, and for a shew of religion make long prayers: these shall receive a heavier sentence.
Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.
