Luke 18
1 He also spoke a parable to them that they must always pray and not give up,
Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati,
2 saying, “There was a judge in a certain city who didn’t fear God and didn’t respect man.
Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál, a člověka nestyděl.
3 A widow was in that city, and she often came to him, saying, ‘Defend me from my adversary!’
Byla pak vdova v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým.
4 He wouldn’t for a while; but afterward he said to himself, ‘Though I neither fear God nor respect man,
On pak dlouho nechtěl. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, ani člověka nestydím,
5 yet because this widow bothers me, I will defend her, or else she will wear me out by her continual coming.’”
Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne.
6 The Lord said, “Listen to what the unrighteous judge says.
I dí Pán: Slyšte, co praví ten soudce nepravý.
7 Won’t God avenge his chosen ones who are crying out to him day and night, and yet he exercises patience with them?
A což by pak Bůh nepomstil vyvolených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim?
8 I tell you that he will avenge them quickly. Nevertheless, when the Son of Man comes, will he find faith on the earth?”
Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?
9 He also spoke this parable to certain people who were convinced of their own righteousness, and who despised all others:
I řekl také proti některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných za nic nevážíce, podobenství toto:
10 “Two men went up into the temple to pray; one was a Pharisee, and the other was a tax collector.
Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus, a druhý publikán.
11 The Pharisee stood and prayed by himself like this: ‘God, I thank you that I am not like the rest of men: extortionists, unrighteous, adulterers, or even like this tax collector.
Farizeus stoje, takto se sám v sobě modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.
12 I fast twice a week. I give tithes of all that I get.’
Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu.
13 But the tax collector, standing far away, wouldn’t even lift up his eyes to heaven, but beat his chest, saying, ‘God, be merciful to me, a sinner!’
Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti. Ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému.
14 I tell you, this man went down to his house justified rather than the other; for everyone who exalts himself will be humbled, but he who humbles himself will be exalted.”
Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.
15 They were also bringing their babies to him, that he might touch them. But when the disciples saw it, they rebuked them.
Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim.
16 Jesus summoned them, saying, “Allow the little children to come to me, and don’t hinder them, for God’s Kingdom belongs to such as these.
Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.
17 Most certainly, I tell you, whoever doesn’t receive God’s Kingdom like a little child, he will in no way enter into it.”
Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nevejdeť nikoli do něho.
18 A certain ruler asked him, saying, “Good Teacher, what shall I do to inherit eternal life?” (aiōnios g166)
I otázalo se ho jedno kníže, řka: Mistře dobrý, co čině, život věčný obdržím? (aiōnios g166)
19 Jesus asked him, “Why do you call me good? No one is good, except one: God.
I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jediný, totiž Bůh.
20 You know the commandments: ‘Don’t commit adultery,’ ‘Don’t murder,’ ‘Don’t steal,’ ‘Don’t give false testimony,’ ‘Honor your father and your mother.’”
Umíš přikázaní: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.
21 He said, “I have observed all these things from my youth up.”
On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti.
22 When Jesus heard these things, he said to him, “You still lack one thing. Sell all that you have and distribute it to the poor. Then you will have treasure in heaven; then come, follow me.”
Ale slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a poď, následuj mne.
23 But when he heard these things, he became very sad, for he was very rich.
On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi.
24 Jesus, seeing that he became very sad, said, “How hard it is for those who have riches to enter into God’s Kingdom!
A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou!
25 For it is easier for a camel to enter in through a needle’s eye than for a rich man to enter into God’s Kingdom.”
Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.
26 Those who heard it said, “Then who can be saved?”
Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti?
27 But he said, “The things which are impossible with men are possible with God.”
A on dí: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.
28 Peter said, “Look, we have left everything and followed you.”
I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.
29 He said to them, “Most certainly I tell you, there is no one who has left house, or wife, or brothers, or parents, or children, for God’s Kingdom’s sake,
On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, neb dítky, pro království Boží,
31 He took the twelve aside and said to them, “Behold, we are going up to Jerusalem, and all the things that are written through the prophets concerning the Son of Man will be completed.
Tedy pojav dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníť se všecko Synu člověka to, což psáno jest skrze proroky.
32 For he will be delivered up to the Gentiles, will be mocked, treated shamefully, and spit on.
Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen, i uplván.
33 They will scourge and kill him. On the third day, he will rise again.”
A ubičujíce, zamordují jej, ale třetího dne z mrtvých vstane.
34 They understood none of these things. This saying was hidden from them, and they didn’t understand the things that were said.
Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi, aniž věděli, co se pravilo.
35 As he came near Jericho, a certain blind man sat by the road, begging.
I stalo se, když se přibližovali k Jericho, slepý jeden seděl podlé cesty, žebře.
36 Hearing a multitude going by, he asked what this meant.
A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo.
37 They told him that Jesus of Nazareth was passing by.
I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.
38 He cried out, “Jesus, you son of David, have mercy on me!”
I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou.
39 Those who led the way rebuked him, that he should be quiet; but he cried out all the more, “You son of David, have mercy on me!”
A ti, kteříž napřed šli, přimlouvali mu, aby mlčal. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou.
40 Standing still, Jesus commanded him to be brought to him. When he had come near, he asked him,
Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobě přivésti. A když se přibližoval, otázal se ho,
41 “What do you want me to do?” He said, “Lord, that I may see again.”
Řka: Co chceš, ať učiním? On pak dí: Pane, ať vidím.
42 Jesus said to him, “Receive your sight. Your faith has healed you.”
A Ježíš řekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila.
43 Immediately he received his sight and followed him, glorifying God. All the people, when they saw it, praised God.
A i hned prohlédl, a šel za ním, velebě Boha. A všecken lid viděv to, vzdal chválu Bohu.
