John 11
1 Now a certain man was sick, Lazarus from Bethany, of the village of Mary and her sister, Martha.
Byl pak nemocen nějaký Lazar z Betany, z městečka Marie a Marty, sestry její.
2 It was that Mary who had anointed the Lord with ointment and wiped his feet with her hair, whose brother Lazarus was sick.
A to byla ta Maria, kteráž pomazala Pána mastí, a vytřela nohy jeho vlasy svými, jejíž bratr Lazar byl nemocen.
3 The sisters therefore sent to him, saying, “Lord, behold, he for whom you have great affection is sick.”
Tedy poslaly k němu ty sestry, řkouce: Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest.
4 But when Jesus heard it, he said, “This sickness is not to death, but for the glory of God, that God’s Son may be glorified by it.”
A uslyšav to Ježíš, řekl: Nemoc ta není k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven byl Syn Boží skrze ni.
5 Now Jesus loved Martha, and her sister, and Lazarus.
Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara.
6 When therefore he heard that he was sick, he stayed two days in the place where he was.
A jakž uslyšel, že by nemocen byl, tedy pozůstal za dva dni na tom místě, kdež byl.
7 Then after this he said to the disciples, “Let’s go into Judea again.”
Potom pak dí učedlníkům: Poďme zase do Judstva.
8 The disciples asked him, “Rabbi, the Jews were just trying to stone you. Are you going there again?”
Řekli jemu učedlníci: Mistře, nyní hledali tě Židé kamenovati, a zase tam chceš jíti?
9 Jesus answered, “Aren’t there twelve hours of daylight? If a man walks in the day, he doesn’t stumble, because he sees the light of this world.
Odpověděl Ježíš: Zdaliž není dvanácte hodin za den? Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo světlo tohoto světa vidí.
10 But if a man walks in the night, he stumbles, because the light isn’t in him.”
Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se; nebo světla není v něm.
11 He said these things, and after that, he said to them, “Our friend Lazarus has fallen asleep, but I am going so that I may awake him out of sleep.”
To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.
12 The disciples therefore said, “Lord, if he has fallen asleep, he will recover.”
I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude.
13 Now Jesus had spoken of his death, but they thought that he spoke of taking rest in sleep.
Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil.
14 So Jesus said to them plainly then, “Lazarus is dead.
Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel.
15 I am glad for your sakes that I was not there, so that you may believe. Nevertheless, let’s go to him.”
A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale poďme k němu.
16 Thomas therefore, who is called Didymus, said to his fellow disciples, “Let’s also go, that we may die with him.”
I řekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluučedlníkům: Poďme i my, abychom zemřeli s ním.
17 So when Jesus came, he found that he had been in the tomb four days already.
Přišel tedy Ježíš, a nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného.
18 Now Bethany was near Jerusalem, about fifteen stadia away.
Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honů patnácte.
19 Many of the Jews had joined the women around Martha and Mary, to console them concerning their brother.
Mnozí pak z Židů byli přišli k Martě a Marii, aby je těšili pro bratra jejich.
20 Then when Martha heard that Jesus was coming, she went and met him, but Mary stayed in the house.
Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla.
21 Therefore Martha said to Jesus, “Lord, if you would have been here, my brother wouldn’t have died.
I řekla Marta Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
22 Even now I know that whatever you ask of God, God will give you.”
Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh.
23 Jesus said to her, “Your brother will rise again.”
Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj.
24 Martha said to him, “I know that he will rise again in the resurrection at the last day.”
Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější.
25 Jesus said to her, “I am the resurrection and the life. He who believes in me will still live, even if he dies.
Řekl jí Ježíš: já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.
A každý, kdož jest živ, a věří ve mne, neumřeť na věky. Věříš-li tomu? (aiōn g165)
27 She said to him, “Yes, Lord. I have come to believe that you are the Christ, God’s Son, he who comes into the world.”
Řekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvěřila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž měl přijíti na svět.
28 When she had said this, she went away and called Mary, her sister, secretly, saying, “The Teacher is here and is calling you.”
A když to pověděla, odešla a zavolala tajně Marie, sestry své, řkuci: Mistr zde jest, a volá tebe.
29 When she heard this, she arose quickly and went to him.
Ona jakž uslyšela, vstala rychle, a šla k němu.
30 Now Jesus had not yet come into the village, but was in the place where Martha met him.
Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kdež vyšla byla proti němu Marta.
31 Then the Jews who were with her in the house and were consoling her, when they saw Mary, that she rose up quickly and went out, followed her, saying, “She is going to the tomb to weep there.”
Tedy Židé, kteříž s ní byli v domě, a těšili ji, viděvše Marii, že rychle vstala a vyšla, šli za ní, řkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala.
32 Therefore when Mary came to where Jesus was and saw him, she fell down at his feet, saying to him, “Lord, if you would have been here, my brother wouldn’t have died.”
Ale Maria, když tam přišla, kdež byl Ježíš, uzřevši jej, padla k nohám jeho, řkuci jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
33 When Jesus therefore saw her weeping, and the Jews weeping who came with her, he groaned in the spirit and was troubled,
Ježíš pak jakž uzřel, ana pláče, i Židy, kteříž byli s ní přišli, ani plačí, zastonal duchem, a zkormoutil se.
34 and said, “Where have you laid him?” They told him, “Lord, come and see.”
A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, poď a pohleď.
35 Jesus wept.
I zaplakal Ježíš.
36 The Jews therefore said, “See how much affection he had for him!”
Tedy řekli Židé: Aj, kterak ho miloval!
37 Some of them said, “Couldn’t this man, who opened the eyes of him who was blind, have also kept this man from dying?”
Někteří pak z nich řekli: Nemohl-liž tento, kterýž otevřel oči slepého, učiniti aby tento neumřel?
38 Jesus therefore, again groaning in himself, came to the tomb. Now it was a cave, and a stone lay against it.
Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni.
39 Jesus said, “Take away the stone.” Martha, the sister of him who was dead, said to him, “Lord, by this time there is a stench, for he has been dead four days.”
Dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest.
40 Jesus said to her, “Didn’t I tell you that if you believed, you would see God’s glory?”
Dí jí Ježíš: Všakť jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží.
41 So they took away the stone from the place where the dead man was lying. Jesus lifted up his eyes and said, “Father, I thank you that you listened to me.
Tedy zdvihli kámen, kdež byl ten mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl zhůru očí a řekl: Otče, děkuji tobě, že jsi mne slyšel.
42 I know that you always listen to me, but because of the multitude standing around I said this, that they may believe that you sent me.”
Já zajisté vím, že mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, řekl jsem, aby věřili, že jsi ty mne poslal.
43 When he had said this, he cried with a loud voice, “Lazarus, come out!”
A to pověděv, zavolal hlasem velikým: Lazaře, poď ven.
44 He who was dead came out, bound hand and foot with wrappings, and his face was wrapped around with a cloth. Jesus said to them, “Free him, and let him go.”
I vyšel ten, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde.
45 Therefore many of the Jews who came to Mary and saw what Jesus did believed in him.
Tedy mnozí z Židů, kteříž byli přišli k Marii, viděvše, co učinil Ježíš, uvěřili v něho.
46 But some of them went away to the Pharisees and told them the things which Jesus had done.
Někteří pak z nich odešli k farizeům, a pověděli jim, co učinil Ježíš.
47 The chief priests therefore and the Pharisees gathered a council, and said, “What are we doing? For this man does many signs.
I sešli se přední kněží a farizeové v radu, a pravili: Co činíme? Nebo tento člověk divy mnohé činí.
48 If we leave him alone like this, everyone will believe in him, and the Romans will come and take away both our place and our nation.”
Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid.
49 But a certain one of them, Caiaphas, being high priest that year, said to them, “You know nothing at all,
Jeden pak z nich, Kaifáš, nejvyšším knězem byv toho léta, řekl jim: Vy nic nevíte,
50 nor do you consider that it is advantageous for us that one man should die for the people, and that the whole nation not perish.”
Aniž přemyšlujete, že jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul.
51 Now he didn’t say this of himself, but being high priest that year, he prophesied that Jesus would die for the nation,
Toho pak neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem byv léta toho, prorokoval, že měl Ježíš umříti za tento národ.
52 and not for the nation only, but that he might also gather together into one the children of God who are scattered abroad.
A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno.
53 So from that day forward they took counsel that they might put him to death.
Protož od toho dne radu společně drželi, aby jej zabili.
54 Jesus therefore walked no more openly among the Jews, but departed from there into the country near the wilderness, to a city called Ephraim. He stayed there with his disciples.
Ježíš pak již nechodil zjevně mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny blízko pouště, do města, kteréž slove Efraim, a tu bydlil s učedlníky svými.
55 Now the Passover of the Jews was at hand. Many went up from the country to Jerusalem before the Passover, to purify themselves.
Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té před velikonocí, aby se očistili.
56 Then they sought for Jesus and spoke with one another as they stood in the temple, “What do you think—that he isn’t coming to the feast at all?”
I hledali Ježíše, a rozmlouvali vespolek, v chrámě stojíce: Co se vám zdá, že nepřišel k svátku?
57 Now the chief priests and the Pharisees had commanded that if anyone knew where he was, he should report it, that they might seize him.
Vydali pak byli přední kněží a farizeové mandát, jestliže by kdo zvěděl, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali.
