Psalms 44
1 For the leader. Of the Korahites. A maskil. O God, we have heard with our ears, all our ancestors have told us of the work that you wrought in their day, your wonders in days of old,
Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
2 uprooting and crushing the nations, then planting and settling them. For it wasn’t their own sword that won them the land,
Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
3 it was not their own arm that brought them the victory. Yours was the hand and the arm, yours was the face that shone on them with favour.
Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
4 It was you, my king and my God, that ordained the victories of Jacob.
Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
5 Through you we can thrust back our foes, and by your name tread down our assailants:
V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
6 for not in my bow do I trust, nor can my sword win me the victory.
Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
7 Our victory comes from you, and confusion to those who hate us.
Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
8 In God we boast all the day long, and your name will we praise forever. (Selah)
A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
9 Yet you have spurned and disgraced us, in not going forth with our armies,
Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
10 and in making us flee from the foe, so that those who hated us plundered us.
Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
11 You have let us be eaten like sheep, you have scattered us over the world,
Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
12 sold your people for a pittance, and getting no gain from their price.
Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
13 You have made us the butt of our neighbours, the derision and scorn of all round us.
Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
14 O’er the world you have made us a byword, the nations at us shake their heads.
Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
15 My disgrace is forever before me, my face is covered with shame,
Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
16 at the words of blasphemer and scoffer, at the sight of the foe and the vengeful.
A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
17 All this has come upon us, yet we have not forgotten you nor falsely dealt with your covenant.
Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
18 Our heart has not turned back, nor our steps declined from your way,
Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
19 that you thus should have crushed us down, and covered us over with gloom, in the place where the jackals roam.
Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
20 Had we forgotten the name of our God, or stretched out our hands to a god that was strange,
Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
21 would God not have searched this out? For he knows the heart and its secrets.
Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
22 But in your cause it is we are killed all the day, and counted as sheep for the slaughter.
Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
23 Rouse yourself, why do you sleep Lord? Awake, cast us not off forever.
Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
24 Why do you hide your face, forgetting our stress and our misery?
I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
25 For we have sunk down to the dust, our bodies cling to the ground.
Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
26 Arise, come to our help: for your love’s sake, ransom us.
Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
