Psalms 109
1 For the leader. Of David, a psalm. O God whom I praise, keep not silence;
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
2 for their wicked mouths they have opened against me, they speak to me with tongues that are false,
Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
3 they beset me with words of hatred, and fight without cause against me.
A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
4 My love they requite with hostility, while for them I lift up my prayer.
Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
5 Evil for good they reward me, and hatred for my love.
Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
6 ‘Set over him one who is godless,’ they say, ‘an opponent at his right hand.
Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
7 From his trial let him come forth guilty, may his prayer be counted as sin.
Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
8 Grant that his days may be few, that his office be seized by another.
Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
9 Grant that his children be fatherless, and that his wife be a widow.
Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
10 Up and down may his children go begging, expelled from their desolate home.
Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
11 May all that he owns be seized by the creditor may strangers plunder the fruits of his toil.
Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
12 ‘May none extend to him kindness, or pity his fatherless children.
Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
13 His descendants be doomed to destruction! Blotted out be his name in one generation!
Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
14 May his father’s guilt be remembered, and his mother’s sin not blotted out:
Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
15 on record always before the Lord, and his memory root from the earth;
Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
16 for he gave no thought to show kindness, but pursued the poor and the needy, drove the downhearted to death.
Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
17 ‘May the curses he loved light upon him, may the blessings he loathed be afar.
Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
18 Like a garment he clothed him with curses; may they pierce to his inwards like water, and cling to his bones like oil.
A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
19 Let them be like the robe he wraps round him, like the belt he wears every day.’
Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
20 Be this the reward of my adversaries, of those who speak evil against me.
Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
21 But you, Lord my God, be true to your name, deal kindly with me; in your gracious kindness save me.
Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
22 For I am poor and needy, and my heart is wounded within me.
Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
23 I am gone like a lengthening shadow, I am shaken off like a locust.
Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
24 My knees totter from fasting, my flesh is shrivelled and spare.
Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
25 They heap insults upon me: when they see me, they shake their head.
Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
26 Help me, O Lord my God, and save me in your kindness.
Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
27 Teach them that this is your hand, and your own doing, O Lord.
Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
28 Let them curse, if only you bless. Put my assailants to shame, and make your servant glad.
Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
29 My opponents be clothed with dishonour, and wrapped in a robe of shame.
Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
30 I give thanks to you, Lord, with loud voice, I give praise in the midst of the throng;
Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
31 for he stands by the poor, at his right hand, to save them from those who condemn them.
Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
