Psalms 102
1 The prayer: for a weary and suffering person who pours out their grief to the Lord. Hear my prayer, O Lord; let my cry for help come to you.
Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
2 Hide not your face from me in the day of my distress. Incline your ear to me: when I call, answer me speedily.
Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
3 For my days pass away like smoke: my bones are burned through as with fire.
Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
4 My heart is scorched, withered like grass; I forget to eat my bread.
Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
5 By reason of my loud groaning, my flesh clings to my bones.
Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
6 Like a desert-owl of the wilderness, like an owl among ruins am I.
Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
7 I make my sleepless lament like a bird on the house-top alone.
Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
8 All the day wild foes revile me, using my name for a curse.
Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
9 For ashes have been my bread, and tears have been mixed with my cup.
Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
10 Because of your passionate anger, you did raise me, then hurl me to the ground.
Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
11 My days come to an end, shadows lengthen, I wither like grass.
Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
12 But you, O Lord, are enthroned forever, your fame endures to all generations.
Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
13 You will arise and have pity on Zion; it’s time to be gracious; her hour has come.
Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
14 For even her stones are dear to your servants, even the dust of her ruins they look on with love.
Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
15 Then the nations will revere the name of the Lord and all the kings of the earth his glory,
Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
16 when the Lord shall have built up Zion, and revealed himself in his glory,
Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
17 in response to the prayer of the destitute, whose prayer he will not despise.
Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
18 Let this be recorded for ages to come, that the Lord may be praised by a people yet unborn.
Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
19 For he shall look down from his holy height, from the heavens the Lord will gaze on the earth,
Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
20 to hear the groans of the prisoner, to free those who are doomed to die;
Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
21 that people may recount the Lord’s fame in Zion, and the praise of him in Jerusalem,
Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
22 when the nations are gathered together, and the kingdoms, to worship the Lord.
Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
23 He has broken my strength on the way, he has shortened my days.
Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
24 I will say, ‘My God, take me not hence in the midst of my days. ‘Your years endure age after age.
Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
25 Of old you have founded the earth, and the heavens are the work of your hands.
I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
26 They shall perish; but you do stand. They shall all wax old like a garment, and change as a robe you will change them.
Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
27 But you are the same, your years are endless.
Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
28 The children of your servants abide, evermore shall their seed be before you.’
Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
