Mark 12
1 Jesus began to speak to them in parables, ‘A man once planted a vineyard, put a fence round it, dug a wine-press, built a tower, and then let it out to tenants and went abroad.
Tedy počal jim mluviti v podobenstvích: Vinici štípil člověk, a opletl ji plotem, a vkopal pres, a ustavěl věži, a pronajal ji vinařům, i odšel na cestu.
2 At the proper time he sent a servant to the tenants, to receive from them a share of the produce of the grape harvest;
A když toho čas byl, poslal k vinařům služebníka, aby od vinařů vzal ovoce z vinice.
3 but they seized him, and beat him, and sent him away empty-handed.
Oni pak javše jej, zmrskali ho, a odeslali prázdného.
4 A second time the owner sent a servant to them; this man, too, the tenants struck on the head, and insulted.
I poslal k nim zase jiného služebníka. I toho též kamenovavše, ranili v hlavu, a odeslali zohaveného.
5 He sent another, but him they killed; and so with many others – some they beat and some they killed.
I poslal opět jiného. I toho zabili, a mnoho jiných, z nichž některé zmrskali, a jiné zmordovali.
6 He had still one son, who was very dear to him; and him he sent to them last of all. “They will respect my son,” he said.
Ještě pak maje jediného syna milého, i toho poslal k nim naposledy, řka: Ustýdnouť se syna mého.
7 But those tenants said to one another “Here is the heir! Come, let us kill him, and his inheritance will be ours.”
Ale vinaři řekli jedni k druhým: Tentoť jest dědic; poďte, zabíme jej, a budeť naše dědictví.
8 So they seized him, and killed him, and threw his body outside the vineyard.
Tedy javše jej, zabili ho, a vyvrhli ven z vinice.
9 What will the owner of the vineyard do? He will come and put the tenants to death, and he will let the vineyard to others.
Což tedy učiní pán vinice? Přijde, a zatratí vinaře ty, a dá vinici jiným.
10 ‘Have you never read this passage of scripture? – “The stone which the builders despised has now itself become the cornerstone;
Zdaliž jste písma toho nečtli? Kámen, kterýž zavrhli stavitelé, ten učiněn jest hlavou úhlovou.
11 this cornerstone has come from the Lord, and is marvellous in our eyes.”’
Ode Pána stalo se toto, a jest divné před očima našima.
12 After this his enemies were eager to arrest him, but they were afraid of the crowd; for they saw that it was at them that he had aimed the parable. So they left him alone, and went away.
I hledali ho jíti, ale báli se zástupu; nebo poznali, že podobenství to proti nim pověděl. A nechavše ho, odešli pryč.
13 Afterwards they sent to Jesus some of the Pharisees and Herodians, to set a trap for him in the course of conversation.
Potom poslali k němu některé z farizeů a Herodiánů, aby jej polapili v řeči.
14 These men came to him and said, ‘Teacher, we know that you are an honest man, and are not afraid of anyone, for you pay no regard to a person’s position, but teach the way of God honestly; are we right in paying taxes to the Emperor, or not?
Kteřížto přišedše, řekli jemu: Mistře, víme, že jsi pravdomluvný, a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou, ale v pravdě cestě Boží učíš. Sluší-li daň dávati císaři, čili nic? Dáme-liž, čili nedáme?
15 Should we pay, or should we not pay?’ Knowing their hypocrisy, Jesus said to them, ‘Why are you testing me? Bring me a coin to look at.’
On pak znaje pokrytství jejich, řekl jim: Co mne pokoušíte? Přineste mi peníz, ať pohledím.
16 And, when they had brought it, he asked, ‘Whose head and title are these?’ ‘The Emperor’s,’ they said;
A oni podali. Tedy řekl jim: Čí jest tento obraz a nápis? A oni řekli mu: Císařův.
17 and Jesus replied, ‘Pay to the Emperor what belongs to the Emperor, and to God what belongs to God.’ And they were amazed at him.
I odpověděv Ježíš, řekl jim: Dávejtež tedy, což jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu. I podivili se tomu.
18 Next came some Sadducees – the men who maintain that there is no resurrection. Their question was this –
Potom přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho, řkouce:
19 ‘Teacher, in our scriptures Moses decreed that, should a man’s brother die, leaving a widow but no child, the man should take the widow as his wife, and raise up a family for his brother.
Mistře, Mojžíš nám napsal: Kdyby čí bratr umřel, a ostavil manželku, a synů by neměl, aby bratr jeho pojal manželku jeho, a vzbudil símě bratru svému.
20 There were once seven brothers. The eldest married, but died and left no family;
I bylo sedm bratrů. A první pojav manželku, a umřev, nepozůstavil semene.
21 and the second married his widow, and died without family; and so did the third.
A druhý pojav ji, také umřel, a aniž ten ostavil semene. A třetí tolikéž.
22 All the seven died and left no family. The woman herself died last of all.
A tak ji pojalo těch sedm, a nezůstavili semene. Nejposléze pak po všech umřela i ta žena.
23 At the resurrection whose wife will she be, all seven brothers having had her as their wife?’
Protož při vzkříšení, když z mrtvých vstanou, čí z těch bude manželka? Nebo jich sedm mělo ji za manželku.
24 ‘Is not the reason of your mistake,’ answered Jesus, ‘your ignorance of the scriptures and of the power of God?
A odpovídaje Ježíš, řekl jim: Zdaliž ne proto bloudíte, že neznáte písem ani moci Boží?
25 When people rise from the dead, there is no marrying or being married; but they are as angels in heaven.
Nebo když vstanou z mrtvých, nebudou se ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé nebeští.
26 ‘As to the dead, and the fact that they rise, have you never read in the book of Moses, in the passage about the Bush, how God spoke to him saying – “I am the God of Abraham, and the God of Isaac, and the God of Jacob”?
O mrtvých pak, že mají vstáti, zdaliž jste nečtli v knize Mojžíšově, kterak ve kři promluvil k němu Bůh, řka: Já jsem Bůh Abrahamův, a Bůh Izákův, a Bůh Jákobův?
27 He is not God of dead people, but of living. You are greatly mistaken.’
Neníť Bůh mrtvých, ale Bůh živých. Protož vy velmi bloudíte.
28 Then came up one of the teachers of the Law who had heard their discussions. Knowing that Jesus had answered them wisely, he asked him this question, ‘Which commandment is the most important of all?’
Tedy přistoupil jeden z zákonníků, slyšev je spolu se hádající, a vida, že jim dobře odpověděl, otázal se ho: Které jest přikázaní první ze všech?
29 ‘The most important,’ answered Jesus, ‘is – “Hear, Israel; the Lord our God is the one Lord;
A Ježíš odpověděl jemu, že první ze všech přikázaní jest: Slyš, Izraeli, Pán Bůh náš Pán jeden jest.
30 and you must love the Lord your God with all your heart, and with all your soul, and with all your mind, and with all your strength.”
Protož milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své, i ze všech mocí svých. To jest první přikázaní.
31 The second is this – “You must love your neighbour as you love yourself.” There is no commandment greater than these.’
Druhé pak podobné toto: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Většího přikázaní jiného nad tato není.
32 ‘Wisely answered, teacher!’ exclaimed the teacher of the Law. ‘It is true, as you say, that there is one God, and that there is no other besides him;
I řekl jemu ten zákonník: Mistře, dobře jsi v pravdě pověděl. Nebo jeden jest Bůh, a není jiného kromě něho;
33 and to love him with all one’s heart, and with all one’s understanding, and with all one’s strength, and to love one’s neighbour as one loves oneself is far beyond all burnt offerings and sacrifices.’
A milovati ho ze všeho srdce, a ze vší mysli, a ze vší duše, i ze všech mocí, a milovati bližního jako sebe samého jest nade všecky zápaly a oběti.
34 Seeing that he had answered with discernment, Jesus said to him, ‘You are not far from the kingdom of God.’ After that no one ventured to question him further.
A viděv Ježíš, že by moudře odpověděl, dí jemu: Nejsi daleko od království Božího. A žádný více nesměl se ho tázati.
35 While Jesus was teaching in the Temple Courts, he asked, ‘How is it that the teachers of the Law say that the Christ is to be David’s son?
I odpovídaje Ježíš, řekl, uče v chrámě: Kterak praví zákonníci, že Kristus jest syn Davidův?
36 David said himself, speaking under the inspiration of the Holy Spirit – “The Lord said to my lord: Sit at my right hand, until I put your enemies beneath your feet.”
Nebo David praví v Duchu svatém: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, ažť i položím nepřátely tvé za podnože noh tvých.
37 David himself calls him “lord,” how comes it, then, that he is to be his son?’ The mass of the people listened to Jesus with delight.
Poněvadž sám David nazývá jej Pánem, kterakž tedy syn jeho jest? A mnohý zástup rád ho poslouchal.
38 In the course of his teaching, Jesus said, ‘See that you are on your guard against the teachers of the Law, who delight to walk about in long robes, and to be greeted in the streets with respect,
I mluvil jim v učení svém: Varujte se zákonníků, kteříž chtějí v krásném rouše choditi, a pozdravováni býti na trzích,
39 and to have the best seats in the synagogues, and places of honour at dinner.
A na předních stolicech seděti v školách, a přední místa míti na večeřech,
40 They are the men who rob widows of their homes, and make a pretence of saying long prayers. Their sentence will be all the heavier.’
Kteřížto zžírají domy vdovské, a to pod zámyslem dlouhých modliteb. Tiť vezmou soud těžší.
41 Then Jesus sat down opposite the chests for the Temple offerings, and watched how the people put money into them. Many rich people were putting in large sums;
A posadiv se Ježíš proti pokladnici, díval se, kterak zástup metal peníze do pokladnice. A mnozí bohatí metali mnoho.
42 but one poor widow came and put in two small coins, worth very little.
A přišedši jedna chudá vdova, i vrhla dva šarty, což jest čtvrtá částka peníze.
43 Then, calling his disciples to him, Jesus said, ‘I tell you that this poor widow has put in more than all the others who were putting money into the chests;
I svolav učedlníky své, dí jim: Amen pravím vám, že tato chudá vdova více uvrhla, než tito všickni, kteříž metali do pokladnice.
44 for everyone else put in something from what he had to spare, while she, in her need, put in all she had – everything that she had to live on.’
Nebo všickni z toho, což jim zbývalo, metali, ale tato z své chudoby, všecko, což měla, uvrhla, všecku živnost svou.
