Job 9
1 Job replied,
Odpověděv pak Job, řekl:
2 “Yes, I know all that! But how can anyone be right before God?
I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
3 If you wanted to argue with God, God could ask a thousand questions that no-one could answer.
A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
4 God is so wise and so powerful that no-one could challenge him and win.
Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
5 God moves the mountains suddenly; he overturns them in his anger.
On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
6 He shakes the earth, making its foundations quake.
On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
7 He is the one who can command the sun not to rise and the stars not to shine.
On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
8 He alone is the one who stretches out the heavens and walks on the waves of the sea.
On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
9 He made the constellations of the Bear, Orion, the Pleiades, and the stars of the southern sky.
On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
10 He is the one who does incredible things that are beyond our understanding, marvelous things that are uncountable.
On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
11 But when he passes by me, I don't see him; when he moves on, he is invisible to me.
Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
12 If he takes away, who can prevent him? Who is going to ask him, ‘What are you doing?’
Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
13 God does not restrain his anger; he crushes Rahab's helpers underfoot.
Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
14 So how much less could I answer God, or choose my words to argue with him!
Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
15 Even though I'm right, I can't answer him. I must plead for mercy from my judge.
Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
16 Even if I called him to come and he responded, I don't believe he would listen to me.
Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
17 He pounds me with the winds of a storm; he wounds me time and again, without giving a reason.
Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
18 He doesn't give me a chance even to catch my breath; instead he fills my life with bitter suffering.
Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
19 If it's a question of strength, then God is the strongest. If it's a question of justice, then who will set a time for my case?
Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
20 Even though I am right, my own mouth would condemn me; even though I am innocent, he would prove me wrong.
Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
21 I am innocent! I don't care what happens to me. I hate my life!
Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
22 That's why I say, ‘It makes no difference to God. He destroys both the innocent and the wicked.’
Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
23 When disaster strikes suddenly he mocks the despair of the innocent.
Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
24 The earth has been handed over to the wicked; he blinds the eyes of the judges—if it's not him who does this, then who is it?
Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
25 The days of my life race by like a runner, rushing past without me seeing any happiness.
Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
26 They pass by like fast sailing ships, like an eagle swooping down on its prey.
Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
27 If I said to myself, ‘I will forget my complaints; I will stop crying and be happy,’
Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
28 I would still be terrified at all my suffering because you, God, will not say I'm innocent.
Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
29 Since I'm condemned, what's the point in arguing?
Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
30 Even if I wash myself with pure mountain water and clean my hands with soap,
Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
31 you would toss me into a slime pit so that even my own clothes would hate me!
Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
32 For God is not a mortal being like me, I can't defend myself or take him to court.
Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
33 If only there was an arbitrator who could bring us both together!
Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
34 I wish God would stop beating me with his rod and terrifying me!
Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
35 Then I could speak up without being afraid—but since I am, I can't!”
Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
