Job 4
1 Then Eliphaz the Temanite answered Job.
Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 “Could I say a word? I don't want to upset you but who could keep quiet and not respond?
Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
3 You've certainly encouraged many people and supported those who are weak.
Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
4 Your advice has helped those who are stumbling not to fall, and you have strengthened those whose knees are weak.
Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
5 But now you're the one suffering and you're upset.
Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
6 Wasn't it your reverence for God that gave you confidence and your integrity that gave you hope?
Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
7 Think about it: since when did the innocent die? Since when were good people destroyed?
Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
8 From what I've seen it's those who plant evil and sow trouble who reap the same!
Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
9 A breath from God destroys them; a blast of his anger wipes them out.
Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
10 Lions may roar and growl, but their teeth still break.
Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
11 Even a lion dies from lack of food, and the lioness' cubs are scattered.
Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
12 A word quietly crept up on me; a whisper reached my ear.
Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
13 Troubling thoughts came to me in nightmares when you fall into a deep sleep.
V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
14 I became terrified and trembled; all my bones were shaking.
Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
15 Then a breath brushed my face and gave me goose-pimples.
Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
16 Something stopped, but I couldn't see its face. My eyes could only make out a shape. It was totally quiet, and then I heard a voice:
Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
17 ‘Can anyone be right before God? Can anyone be pure before their Maker?
Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
18 If he doesn't even trust his servants, and he says his angels make mistakes,
Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
19 how much more does this apply to those who live in these houses made of clay, whose foundations are based on dust, who fall apart like clothing to a moth?
Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
20 Alive in the morning, they are dead by evening. They die, unnoticed.
Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
21 They are like tent ropes that are pulled up, and they collapse in death. They die without wisdom.’
Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
