Job 6
1 And Job answered and said,
Odpovídaje pak Job, řekl:
2 Oh that my grief were thoroughly weighed, and all my calamity laid in the balances!
Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
3 For now it would be heavier than the sand of the seas; therefore my words are vehement.
Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
4 For the arrows of the Almighty are within me, their poison drinketh up my spirit: the terrors of God are arrayed against me.
Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
5 Doth the wild ass bray by the grass? loweth an ox over his fodder?
Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
6 Shall that which is insipid be eaten without salt? Is there any taste in the white of an egg?
Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
7 What my soul refuseth to touch, that is as my loathsome food.
Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
8 Oh that I might have my request, and that God would grant my desire!
Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
9 And that it would please God to crush me, that he would let loose his hand and cut me off!
Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
10 Then should I yet have comfort; and in the pain which spareth not I would rejoice that I have not denied the words of the Holy One.
Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
11 What is my strength, that I should hope? and what is mine end, that I should have patience?
Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
12 Is my strength the strength of stones? is my flesh of brass?
Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
13 Is it not that there is no help in me, and soundness is driven away from me?
Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
14 For him that is fainting kindness [is meet] from his friend; or he forsaketh the fear of the Almighty.
Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
15 My brethren have dealt deceitfully as a stream, as the channel of streams which pass away,
Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
16 Which are turbid by reason of the ice, in which the snow hideth itself:
Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
17 At the time they diminish, they are dried up; when heat affecteth them, they vanish from their place:
V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
18 They wind about in the paths of their course, they go off into the waste and perish.
Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
19 The caravans of Tema looked, the companies of Sheba counted on them:
To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
20 They are ashamed at their hope; they come thither, and are confounded.
Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
21 So now ye are nothing; ye see a terrible object and are afraid.
Tak zajisté i vy byvše, ne jste; vidouce potření mé, děsíte se.
22 Did I say, Bring unto me, and make me a present from your substance?
Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
23 Or, rescue me from the hand of the oppressor, and redeem me from the hand of the violent?
Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
24 Teach me, and I will hold my tongue; and cause me to understand wherein I have erred.
Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
25 How forcible are right words! but what doth your upbraiding reprove?
Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
26 Do ye imagine to reprove words? The speeches of one that is desperate are indeed for the wind.
Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
27 Yea, ye overwhelm the fatherless, and dig [a pit] for your friend.
Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
28 Now therefore if ye will, look upon me; and it shall be to your face if I lie.
A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
29 Return, I pray you, let there be no wrong; yea, return again, my righteousness shall be in it.
Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
30 Is there wrong in my tongue? cannot my taste discern mischievous things?
A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
