Job 6
1 But Job answered and said,
Odpovídaje pak Job, řekl:
2 Oh that one would indeed weigh the wrath that is upon me, and take up my griefs in a balance together!
Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
3 And verily they would be heavier than the sand by the seashore: but, as it seems, my words are vain.
Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
4 For the arrows of the Lord are in my body, whose violence drinks up my blood: whenever I am going to speak, they pierce me.
Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
5 What then? will the wild ass bray for nothing, if he is not seeking food? or again, will the ox low at the manger, when he has a fodder?
Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
6 Shall bread be eaten without salt? or again, is there taste in empty words?
Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
7 For my wrath can’t cease; for I perceive my food as the smell of a lion [to be] loathsome.
Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
8 For oh that he would grant [my desire], and my petition might come, and the Lord would grant my hope!
Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
9 Let the Lord begin and wound me, but let him not utterly destroy me.
Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
10 Let the grave be my city, upon the walls of which I have leapt: I will not shrink from it; for I have not denied the holy words of my God.
Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
11 For what is my strength, that I continue? what is my time, that my soul endures?
Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
12 Is my strength the strength of stones? or is my flesh of brass?
Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
13 Or have I not trusted in him? but help is [far] from me.
Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
14 Mercy has rejected me; and the visitation of the Lord has disregarded me.
Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
15 My nearest relations have not regarded me; they have passed me by like a failing brook, or like a wave.
Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
16 They who used to reverence me, now have come against me like snow or congealed ice.
Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
17 When it has melted at the approach of heat, it is not known what it was.
V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
18 Thus I also have been deserted of all; and I am ruined, and become an outcast.
Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
19 Behold the ways of the Thaemanites, you that mark the paths of the Sabaeans.
To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
20 They too that trust in cities and riches shall come to shame.
Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
21 But you also have come to me without pity; so that beholding my wound you are afraid.
Tak zajisté i vy byvše, ne jste; vidouce potření mé, děsíte se.
22 What? have I made any demand of you? or do I ask for strength from you,
Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
23 to deliver me from enemies, or to rescue me from the hand of the mighty ones?
Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
24 Teach you me, and I will be silent: if in anything I have erred, tell me.
Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
25 But as it seems, the words of a true man are vain, because I do not ask strength of you.
Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
26 Neither will your reproof cause me to cease my words, for neither will I endure the sound of your speech.
Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
27 Even because you attack the fatherless, and insult your friend.
Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
28 But now, having looked upon your countenances, I will not lie.
A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
29 Sit down now, and let there not be unrighteousness; and unite again with the just.
Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
30 For there is no injustice in my tongue; and does not my throat meditate understanding?
A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
