Job 6
1 And Job made answer and said,
Odpovídaje pak Job, řekl:
2 If only my passion might be measured, and put into the scales against my trouble!
Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
3 For then its weight would be more than the sand of the seas: because of this my words have been uncontrolled.
Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
4 For the arrows of the Ruler of all are present with me, and their poison goes deep into my spirit: his army of fears is put in order against me.
Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
5 Does the ass of the fields give out his voice when he has grass? or does the ox make sounds over his food?
Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
6 Will a man take food which has no taste without salt? or is there any taste in the soft substance of purslain?
Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
7 My soul has no desire for such things, they are as disease in my food.
Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
8 If only I might have an answer to my prayer, and God would give me my desire!
Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
9 If only he would be pleased to put an end to me; and would let loose his hand, so that I might be cut off!
Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
10 So I would still have comfort, and I would have joy in the pains of death, for I have not been false to the words of the Holy One.
Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
11 Have I strength to go on waiting, or have I any end to be looking forward to?
Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
12 Is my strength the strength of stones, or is my flesh brass?
Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
13 I have no help in myself, and wisdom is completely gone from me.
Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
14 He whose heart is shut against his friend has given up the fear of the Ruler of all.
Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
15 My friends have been false like a stream, like streams in the valleys which come to an end:
Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
16 Which are dark because of the ice, and the snow falling into them;
Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
17 Under the burning sun they are cut off, and come to nothing because of the heat.
V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
18 The camel-trains go out of their way; they go up into the waste and come to destruction.
Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
19 The camel-trains of Tema were searching with care, the bands of Sheba were waiting for them:
To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
20 They were put to shame because of their hope; they came and their hope was gone.
Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
21 So have you now become to me; you see my sad condition and are in fear.
Tak zajisté i vy byvše, ne jste; vidouce potření mé, děsíte se.
22 Did I say, Give me something? or, Make a payment for me out of your wealth?
Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
23 Or, Get me out of the power of my hater? or, Give money so that I may be free from the power of the cruel ones?
Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
24 Give me teaching and I will be quiet; and make me see my error.
Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
25 How pleasing are upright words! but what force is there in your arguments?
Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
26 My words may seem wrong to you, but the words of him who has no hope are for the wind.
Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
27 Truly, you are such as would give up the child of a dead man to his creditors, and would make a profit out of your friend.
Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
28 Now then, let your eyes be turned to me, for truly I will not say what is false to your face.
A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
29 Let your minds be changed, and do not have an evil opinion of me; yes, be changed, for my righteousness is still in me.
Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
30 Is there evil in my tongue? is not the cause of my trouble clear to me?
A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
