Luke 20
1 On one of those days, as he was teaching the people in the temple and preaching the Good News, the priests and scribes came to him with the elders.
Jednoho dne, když Ježíš mluvil k lidem shromážděným v chrámu a ukazoval jim, jak se k nim Bůh přiblížil, přišli za ním velekněží, učitelé zákona a židovští představitelé s otázkou:
2 They asked him, “Tell us: by what authority do you do these things? Or who is giving you this authority?”
„Kdo tě pověřil, od koho máš takovou pravomoc?“
3 He answered them, “I also will ask you one question. Tell me:
Řekl jim: „Než odpovím, chci slyšet od vás:
4 the baptism of John, was it from heaven, or from men?”
Kdo pověřil Jana Křtitele jeho posláním? Bůh nebo lidé?“
5 They reasoned with themselves, saying, “If we say, ‘From heaven,’ he will say, ‘Why did not you believe him?’
Tou otázkou je zaskočil a oni se mezi sebou dohadovali: „Řekneme-li Bůh, pak se nás zeptá, proč jsme mu tedy neuvěřili,
6 But if we say, ‘From men,’ all the people will stone us, for they are persuaded that John was a prophet.”
a řekneme-li, že lidé, mohl by nás lid kamenovat, protože oni věří, že Jan Křtitel byl prorok.“
7 They answered that they did not know where it was from.
Nakonec odpověděli: „Nevíme, kdo poslal Jana.“
8 Jesus said to them, “Neither will I tell you by what authority I do these things.”
Nato Ježíš řekl: „Pak nemá význam, abych vám pověděl, kdo pověřil mne.“
9 He began to tell the people this parable: “A man planted a vineyard and rented it out to some farmers, and went into another country for a long time.
Pak se obrátil k okolostojícím a vyprávěl jim obrazný příběh: „Jeden člověk založil vinici. Pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval.
10 At the proper season, he sent a servant to the farmers to collect his share of the fruit of the vineyard. But the farmers beat him and sent him away empty.
Když přišla doba sklizně, poslal k vinařům svého sluhu, aby mu odevzdali podíl z úrody. Ti však posla zmrskali a vyhnali s prázdnou.
11 He sent yet another servant, and they also beat him and treated him shamefully, and sent him away empty.
Majitel vinice tam poslal jiného sluhu, ale i toho zbili, vysmáli se mu a nic mu nedali.
12 He sent yet a third, and they also wounded him and threw him out.
Ještě třetího sluhu tam pán poslal. Toho dokonce zranili a vyhnali.
13 The lord of the vineyard said, ‘What shall I do? I will send my beloved son. It may be that seeing him, they will respect him.’
Majitel vinice si řekl: ‚Co mám dělat? Zkusím to ještě s nimi. Pošlu tam svého syna, před ním budou mít respekt.‘
14 “But when the farmers saw him, they reasoned among themselves, saying, ‘This is the heir. Come, let’s kill him, that the inheritance may be ours.’
Ale když vinaři uviděli majitelova syna, dohodli se mezi sebou: ‚To je dědic, zabijeme ho, a vinice bude naše.‘
15 Then they threw him out of the vineyard and killed him. What therefore will the lord of the vineyard do to them?
A tak se stalo. Vyvlekli ho ven z vinice a zabili ho.
16 He will come and destroy these farmers, and will give the vineyard to others.” When they heard that, they said, “May that never be!”
Co myslíte, že udělá majitel s těmi proradnými nájemci? Přijde, podle zásluhy je ztrestá a vinici svěří jiným.“Posluchači pochopili, kam tím Ježíš míří, a namítali: „Co si to o nás myslíš? Tak hluboko jsme neklesli.“
17 But he looked at them and said, “Then what is this that is written, ‘The stone which the builders rejected was made the chief cornerstone’?
Ježíš se na ně podíval a řekl: „Přemýšlejte o tom, co znamenají slova napsaná v Bibli: ‚Kámen, který stavitelé odhodili jako nepotřebný, se ukázal jako nejdůležitější – svorník stavby.‘
18 Everyone who falls on that stone will be broken to pieces, but it will crush whomever it falls on to dust.”
Každý, kdo ten kámen přehlíží, o něj dříve nebo později klopýtne a potluče se. Kdo ho dává jinam, než kámen skutečně patří, vystavuje se nebezpečí, že se mu celá stavba zřítí a ten kámen ho rozdrtí.“
19 The chief priests and the scribes sought to lay hands on him that very hour, but they feared the people—for they knew he had spoken this parable against them.
Velekněží a učitelé zákona mu v té chvíli v duchu podepisovali rozsudek smrti, ale nic nepodnikli, protože se báli lidu. Dobře totiž pochopili, že to podobenství platilo jim.
20 They watched him and sent out spies, who pretended to be righteous, that they might trap him in something he said, so as to deliver him up to the power and authority of the governor.
Hledali tedy vhodnou příležitost a poslali za ním své lidi. Měli předstírat upřímný zájem o jeho kázání a vyprovokovat ho k nějakému výroku, pro který by mohl být obžalován před římskou správou.
21 They asked him, “Teacher, we know that you say and teach what is right, and are not partial to anyone, but truly teach the way of God.
Zeptali se ho tedy: „Mistře, my víme, že tvoje učení je správné, neděláš mezi lidmi rozdíl a hlásáš Boží pravdu, padni komu padni.
22 Is it lawful for us to pay taxes to Caesar, or not?”
Řekni nám, máme platit daně římskému císaři, nebo nemáme?“
23 But he perceived their craftiness, and said to them, “Why do you test me?
On však prohlédl jejich lest a vyzval je:
24 Show me a denarius. Whose image and inscription are on it?” They answered, “Caesar’s.”
„Podejte mi peníz! Čí obraz a jméno jsou na něm vyraženy?“Odpověděli: „Císaře.“
25 He said to them, “Then give to Caesar the things that are Caesar’s, and to God the things that are God’s.”
On jim na to řekl: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, dávejte Bohu.“
26 They were not able to trap him in his words before the people. They marveled at his answer and were silent.
A tak se jim nepodařilo Ježíše nachytat a zmlkli, překvapeni jeho odpovědí.
27 Some of the Sadducees came to him, those who deny that there is a resurrection.
Pak přišli k Ježíšovi saducejové. Ti chtěli být moderní, a tak popírali i vzkříšení z mrtvých a věčný život. Předložili mu vymyšlený problém:
28 They asked him, “Teacher, Moses wrote to us that if a man’s brother dies having a wife, and he is childless, his brother should take the wife and raise up children for his brother.
„Mistře, Mojžíš napsal ve svém zákoně: Zemře-li ženatý muž bezdětný, jeho bratr je povinen oženit se s vdovou.
29 There were therefore seven brothers. The first took a wife, and died childless.
Představ si rodinu, kde bylo sedm bratrů. Nejstarší se oženil a zemřel, aniž by zanechal potomka.
30 The second took her as wife, and he died childless.
S vdovou se oženil druhý bratr, ale také zemřel bez dětí.
31 The third took her, and likewise the seven all left no children, and died.
Tak tomu bylo i s třetím a dalšími, až se s tou ženou oženilo postupně všech sedm a všichni zůstali bezdětní.
32 Afterward the woman also died.
Nakonec zemřela i ona.
33 Therefore in the resurrection whose wife of them will she be? For the seven had her as a wife.”
Komu bude při vzkříšení náležet, když měla sedm manželů?“
Ježíš odpověděl: „Manželství a rodina jsou záležitostí pozemského života. (aiōn g165)
35 But those who are considered worthy to attain to that age (aiōn g165) and the resurrection from the dead neither marry nor are given in marriage.
Avšak pro ty, které Bůh vzkřísí a přijme do věčného života, ztratí manželství svůj pozemský smysl. (aiōn g165)
36 For they cannot die any more, for they are like the angels and are children of God, being children of the resurrection.
Budou všichni tvořit Boží rodinu, podobně jako jeho andělé.
37 But that the dead are raised, even Moses showed at the bush, when he called the Lord ‘The God of Abraham, the God of Isaac, and the God of Jacob.’
A že bude vzkříšení z mrtvých, to poznal již Mojžíš, na kterého se tak rádi odvoláváte. Když k němu Bůh mluvil z hořícího keře, představil se mu jako Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. Ti přece dávno před tím zemřeli.
38 Now he is not the God of the dead, but of the living, for all are alive to him.”
A tak Bůh není Bohem mrtvých, ale živých; on nabízí život všem, kdo mu uvěří.“
39 Some of the scribes answered, “Teacher, you speak well.”
Několik učitelů zákona řeklo: „Mistře, to jsi jim dobře odpověděl.“
40 They did not dare to ask him any more questions.
Pak se už nikdo neodvážil na něco se ho zeptat.
41 He said to them, “Why do they say that the Christ is David’s son?
Položil jim tedy otázku: „Jak to, že někteří z vás nazýváte Mesiáše synem Davidovým?
42 David himself says in the book of Psalms, ‘The Lord said to my Lord, “Sit at my right hand,
Vždyť sám David o něm píše v knize Žalmů: ‚Bůh říká mému Pánu: Seď po mé pravici a vládni se mnou,
43 until I make your enemies the footstool of your feet.”’
dokud ti neodevzdám moc nade všemi lidmi.‘
44 “David therefore calls him Lord, so how is he his son?”
Jak by tedy mohl být Mesiáš Davidovým potomkem, když ten ho nazývá svým Pánem?“
45 In the hearing of all the people, he said to his disciples,
Učedníkům pak řekl přede všemi lidmi:
46 “Beware of those scribes who like to walk in long robes, and love greetings in the marketplaces, the best seats in the synagogues, and the best places at feasts;
„Varujte se takových znalců zákona, kteří se rádi ukazují v honosných talárech a čekají, že je lidé budou na ulici uctivě zdravit. Při bohoslužbách sedají v předních řadách a vyhrazují si čestná místa na hostinách. Dlouze se modlí, aby udělali dobrý dojem. Ve skutečnosti jsou to pokrytci, kteří se nestydí vyjídat domácnosti vdov. Ti budou jednou zvlášť přísně potrestáni.“
47 who devour widows’ houses, and for a pretense make long prayers. These will receive greater condemnation.”
