Luke 20
1 On one of those days, as he was teaching the people in the temple and preaching the Good News, the priests and scribes came to him with the elders.
I stalo se těch dnů v jeden den, když on učil lid v chrámě, a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákonníci s staršími.
2 They asked him, “Tell us: by what authority do you do these things? Or who is giving you this authority?”
I řekli jemu: pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo jest ten, kterýž tobě tuto moc dal?
3 He answered them, “I also will ask you one question. Tell me:
I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc; protož pověztež mi:
4 the baptism of John, was it from heaven, or from men?”
Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?
5 They reasoned with themselves, saying, “If we say, ‘From heaven,’ he will say, ‘Why did not you believe him?’
Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?
6 But if we say, ‘From men,’ all the people will stone us, for they are persuaded that John was a prophet.”
Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; nebo cele tak drží, že Jan jest prorok.
7 They answered that they did not know where it was from.
I odpověděli: Že nevědí, odkud byl.
8 Jesus said to them, “Neither will I tell you by what authority I do these things.”
I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.
9 He began to tell the people this parable: “A man planted a vineyard and rented it out to some farmers, and went into another country for a long time.
I počal lidu praviti podobenství toto: Člověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšel přes pole na dlouhé časy.
10 At the proper season, he sent a servant to the farmers to collect his share of the fruit of the vineyard. But the farmers beat him and sent him away empty.
A v čas slušný poslal k těm vinařům služebníka, aby užitek z vinice dali jemu. Ti pak vinaři zmrskavše jej, pustili prázdného.
11 He sent yet another servant, and they also beat him and treated him shamefully, and sent him away empty.
I poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.
12 He sent yet a third, and they also wounded him and threw him out.
I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.
13 The lord of the vineyard said, ‘What shall I do? I will send my beloved son. It may be that seeing him, they will respect him.’
Tedy řekl pán té vinice: Co učiním? Pošli svého milého syna. Snad když toho uzří, ustýdnou se.
14 “But when the farmers saw him, they reasoned among themselves, saying, ‘This is the heir. Come, let’s kill him, that the inheritance may be ours.’
Ale vinaři uzřevše jej, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; poďte, zabíme jej, aby naše bylo to dědictví.
15 Then they threw him out of the vineyard and killed him. What therefore will the lord of the vineyard do to them?
A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali. Což tedy učiní jim pán té vinice?
16 He will come and destroy these farmers, and will give the vineyard to others.” When they heard that, they said, “May that never be!”
Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.
17 But he looked at them and said, “Then what is this that is written, ‘The stone which the builders rejected was made the chief cornerstone’?
Ale on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli stavitelé, ten učiněn jest v hlavu úhelní?
18 Everyone who falls on that stone will be broken to pieces, but it will crush whomever it falls on to dust.”
Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.
19 The chief priests and the scribes sought to lay hands on him that very hour, but they feared the people—for they knew he had spoken this parable against them.
I hledali přední kněží a zákonníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.
20 They watched him and sent out spies, who pretended to be righteous, that they might trap him in something he said, so as to deliver him up to the power and authority of the governor.
Tedy střehouce ho, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.
21 They asked him, “Teacher, we know that you say and teach what is right, and are not partial to anyone, but truly teach the way of God.
I otázali se ho, řkouce: Mistře, víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.
22 Is it lawful for us to pay taxes to Caesar, or not?”
Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?
23 But he perceived their craftiness, and said to them, “Why do you test me?
Ale porozuměv chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?
24 Show me a denarius. Whose image and inscription are on it?” They answered, “Caesar’s.”
Ukažte mi peníz. Čí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.
25 He said to them, “Then give to Caesar the things that are Caesar’s, and to God the things that are God’s.”
On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
26 They were not able to trap him in his words before the people. They marveled at his answer and were silent.
I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.
27 Some of the Sadducees came to him, those who deny that there is a resurrection.
Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení, ) otázali se ho,
28 They asked him, “Teacher, Moses wrote to us that if a man’s brother dies having a wife, and he is childless, his brother should take the wife and raise up children for his brother.
Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.
29 There were therefore seven brothers. The first took a wife, and died childless.
I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.
30 The second took her as wife, and he died childless.
I pojal druhý tu ženu, a umřel i ten bez dětí.
31 The third took her, and likewise the seven all left no children, and died.
Potom třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše dětí, zemřeli.
32 Afterward the woman also died.
Nejposléze po všech umřela i ta žena.
33 Therefore in the resurrection whose wife of them will she be? For the seven had her as a wife.”
Protož při vzkříšení, kterého z nich bude ta žena, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?
A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto věku žení se a vdávají. (aiōn g165)
35 But those who are considered worthy to attain to that age (aiōn g165) and the resurrection from the dead neither marry nor are given in marriage.
Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti nebudou ani vdávati. (aiōn g165)
36 For they cannot die any more, for they are like the angels and are children of God, being children of the resurrection.
Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.
37 But that the dead are raised, even Moses showed at the bush, when he called the Lord ‘The God of Abraham, the God of Isaac, and the God of Jacob.’
A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým, a Bohem Izákovým, a Bohem Jákobovým.
38 Now he is not the God of the dead, but of the living, for all are alive to him.”
Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.
39 Some of the scribes answered, “Teacher, you speak well.”
Tedy odpověděvše někteří z zákonníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.
40 They did not dare to ask him any more questions.
I nesměli se jeho na nic více tázati.
41 He said to them, “Why do they say that the Christ is David’s son?
Řekl pak jim: Kterak praví Krista býti synem Davidovým?
42 David himself says in the book of Psalms, ‘The Lord said to my Lord, “Sit at my right hand,
A sám David praví v knize žalmů: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
43 until I make your enemies the footstool of your feet.”’
Ažť položím nepřátely tvé v podnož noh tvých?
44 “David therefore calls him Lord, so how is he his son?”
Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?
45 In the hearing of all the people, he said to his disciples,
I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:
46 “Beware of those scribes who like to walk in long robes, and love greetings in the marketplaces, the best seats in the synagogues, and the best places at feasts;
Varujte se zákonníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše, a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách, a první místo na večeřích.
47 who devour widows’ houses, and for a pretense make long prayers. These will receive greater condemnation.”
Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.
