Job 41

1 Kan du trække Krokodillen op med Krog og binde dens Tunge med Snøre?

Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?

2 Kan du mon stikke et Siv i dens Snude, bore en Krog igennem dens Kæber?

Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?

3 Mon den vil trygle dig længe og give dig gode Ord?

Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?

4 Mon den vil indgå en Pagt med dig, så du får den til Træl for evigt?

Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?

5 Han du mon lege med den som en Fugl og tøjre den for dine Pigebørn?

Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?

6 Falbyder Fiskerlauget den og stykker den ud mellem Sælgerne?

Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?

7 Mon du kan spække dens Hud med Kroge og med Harpuner dens Hoved?

Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?

8 Læg dog engang din Hånd på den! Du vil huske den Kamp og gør det ej mer.

Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.

9 Det Håb vilde blive til Skamme, alene ved Synet lå du der.

Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?

10 Ingen drister sig til at tirre den, hvem holder Stand imod den?

Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?

11 Hvem møder den og slipper fra det hvem under hele Himlen?

Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.

12 Jeg tier ej om dens Lemmer, hvor stærk den er, hvor smukt den er skabt.

Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.

13 Hvem har trukket dens Klædning af, trængt ind i dens dobbelte Panser?

Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?

14 Hvem har åbnet dens Ansigts Døre? Rundt om dens Tænder er Rædsel.

Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.

15 Dens Ryg er Reder af Skjolde, dens Bryst er et Segl af Sten;

Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.

16 de sidder tæt ved hverandre, Luft kommer ikke ind derimellem;

Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.

17 de hænger fast ved hverandre, uadskilleligt griber de ind i hverandre.

Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.

18 Dens Nysen fremkalder strålende Lys, som Morgenrødens Øjenlåg er dens Øjne.

Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.

19 Ud af dens Gab farer Fakler, Ildgnister spruder der frem.

Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.

20 Em står ud af dens Næsebor som af en ophedet, kogende Kedel.

Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.

21 Dens Ånde tænder som glødende Kul, Luer står ud af dens Gab.

Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.

22 Styrken bor på dens Hals, og Angsten hopper foran den.

V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.

23 Tæt sidder Kødets Knuder, som støbt til Kroppen; de rokkes ikke;

Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.

24 fast som Sten er dens Hjerte støbt, fast som den nederste Møllesten.

Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.

25 Når den rejser sig, gyser Helte, fra Sans og Samling går de af Skræk.

Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.

26 Angriberens Sværd holder ikke Stand, ej Kastevåben, Spyd eller Pil.

Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.

27 Jern regner den kun for Halm og Kobber for trøsket Træ;

Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.

28 Buens Søn slår den ikke på Flugt, Slyngens Sten bliver Strå for den,

Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.

29 Stridskøllen regnes for Rør, den ler ad det svirrende Spyd.

Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.

30 På Bugen er der skarpe Rande, dens Spor i Dyndet er som Tærskeslædens;

Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.

31 Dybet får den i Kog som en Gryde, en Salvekedel gør den af Floden;

Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.

32 bag den er der en lysende Sti, Dybet synes som Sølverhår.

Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.

33 Dens Lige findes ikke på Jord, den er skabt til ikke at frygte.

Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.

34 Alt, hvad højt er, ræddes for den, den er Konge over alle stolte Dyr.

Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.