Job 40

1 Og HERREN svarede Job og sagde:

A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl:

2 Vil den trættekære tvistes med den Almægtige? Han, som revser Gud, han svare herpå!

Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to.

3 Da svarede Job HERREN og sagde:

Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl:

4 Se, jeg er ringe, hvad skal jeg svare? Jeg lægger min Hånd på min Mund!

Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá.

5 Een Gang har jeg talt, gentager det ikke, to Gange, men gør det ej mer!

Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati.

6 Da svarede HERREN Job ud fra Stormvejret og sagde:

Ještě odpovídaje Hospodin z vichru Jobovi, i řekl:

7 "Omgjord som en Mand dine Lænder, jeg vil spørge, og du skal lære mig!

Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.

8 Mon du vil gøre min Ret til intet, dømme mig, for af du selv kan få Ret?

Zdaliž pak i soud můj zrušiti chceš? Což mne odsoudíš, jen abys se sám ospravedlnil?

9 Har du en Arm som Gud, kan du tordne med Brag som han?

Čili máš rámě jako Bůh silný, a hlasem jako on hřímáš?

10 Smyk dig med Højhed og Storhed, klæd dig i Glans og Herlighed!

Ozdobiž se nyní vyvýšeností a důstojností, v slávu a okrasu oblec se.

11 Udgyd din Vredes Strømme, slå de stolte ned med et Blik,

Rozprostři prchlivost hněvu svého, a pohleď na všelikého pyšného, a sniž ho.

12 bøj med et Blik de stolte og knus på Stedet de gudløse,

Pohleď, pravím, na všelikého pyšného, a sehni jej, anobrž setři bezbožné na místě jejich.

13 skjul dem i Støvet til Hobe og lænk deres Åsyn i Skjulet!

Skrej je v prachu spolu, tvář jejich zavěž v skrytě.

14 Så vil jeg også love dig for Sejren, din højre har vundet.

A tak i já budu tě oslavovati, že tě zachovává pravice tvá.

15 Se Nilhesten! Den har jeg skabt såvel som dig. Som Oksen æder den Græs.

Aj, hle slon, jejž jsem jako i tebe učinil, trávu jí jako vůl.

16 Se, hvilken Kraft i Lænderne og hvilken Styrke i Bugens Muskler!

Aj, hle moc jeho v bedrách jeho, a síla jeho v pupku břicha jeho.

17 Halen holder den stiv som en Ceder, Bovens Sener er flettet sammen;

Jak chce, ohání ocasem svým, ačkoli jest jako cedr; žily lůna jeho jako ratolesti jsou spletené.

18 dens Knogler er Rør af, Kobber, Benene i den som Stænger af Jern.

Kosti jeho jako trouby měděné, hnátové jeho jako sochor železný.

19 Den er Guds ypperste Skabning, skabt til at herske over de andre;

Onť jest přední z účinků Boha silného, učinitel jeho sám na něj doložiti může meč svůj.

20 thi Foder til den bærer Bjergene, hvor Markens Vildt har Legeplads.

Hory zajisté přinášejí mu pastvu, a všecka zvěř polní hrá tam.

21 Den lægger sig hen under Lotusbuske, i Skjul af Siv og Rør;

V stínu léhá, v soukromí mezi třtím a bahnem.

22 Lotusbuskene giver den Tag og Skygge, Bækkens Pile yder den Hegn.

Dříví stín dávající stínem svým jej přikrývá, a vrbí potoční obkličuje jej.

23 Den taber ej Modet, når Jordan stiger, er rolig, om Strømmen end svulmer mod dens Gab.

Aj, zadržuje řeku tak, že nemůže pospíchati; tuší sobě, že požře Jordán v ústa svá.

24 Hvem kan gribe den i dens Tænder og trække Reb igennem dens Snude?

Zdaž kdo před očima jeho polapí jej, aneb provazy protáhne chřípě jeho?