Job 17
1 Brudt er min Ånd, mine Dage slukt, og Gravene venter mig;
Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
2 visselig, Spot er min Del, og bittert er, hvad mit Øje må skue.
Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
3 Stil Sikkerhed for mig hos dig! Hvem anden giver mig Håndslag?
Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
4 Thi du lukked deres Hjerte for Indsigt, derfor vil du ikke ophøje dem;
Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
5 den, der forråder Venner til Plyndring, hans Sønners Øjne hentæres.
Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
6 Til Mundheld har du gjort mig for Folk, jeg er blevet et Jærtegn for dem;
Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
7 mit Øje er sløvet af Kvide, som Skygger er mine Lemmer til Hobe;
Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
8 retsindige stivner af Rædsel ved sligt, over vanhellig harmes den skyldfri,
Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
9 men den retfærdige holder sin Vej, en renhåndet vokser i Kraft.
Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
10 Men I, mød kun alle frem igen, en Vismand fnder jeg ikke iblandt jer!
Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
11 Mine Dage stunder mod Døden, brudt er mit Hjertes Ønsker;
Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
12 Natten gør jeg til Dag, Lyset for mig er Mørke;
Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. (Sheol h7585)
14 Graven kalder jeg Fader, Forrådnelsen Moder og Søster.
Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
15 Hvor er da vel mit Håb, og hvo kan øjne min Lykke?
Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
