Lukáš 22
1 Přiblížily se Velikonoce.
Avela ine paše i Pasha, savi inele prvo dive oto Prazniko e bikvascone marengoro.
2 Velekněží a učitelé zákona hledali vhodný způsob, jak Ježíše zprovodit ze světa. Báli se však lidí, kteří se v Jeruzalémě shromažďovali k velikonočním svátkům.
O šerutne sveštenici hem o učitelja e Zakonestar rodena ine sar te ćeren o Isus te ovel mudardo, ali darandile e narodostar.
3 Jidáš Iškariotský – jeden z dvanácti Ježíšových učedníků – podlehl satanskému pokušení,
Tegani o Sotoni đerdinđa ano Juda vičime Iskariot kova inele jekh oto dešuduj apostolja e Isusesere.
4 odešel za veleknězi a veliteli chrámové stráže a nabídl jim pomoc při Ježíšově zatčení.
Ov dželo koro šerutne sveštenici hem koro narednici e hramesere hem dogovorinđa pe olencar sar te predel lenđe e Isuse.
5 Ti se samozřejmě zaradovali a slíbili mu odměnu.
On ule radosna hem phende e Judase da ka den le love.
6 Jidáš souhlasil a od té chvíle čekal na vhodnou příležitost, kdy by Ježíš mohl být nenápadně, bez mnoha svědků, zatčen.
I ov pristaninđa. I ađahar lelja te rodel šukar prilika te izdajini e Isuse kad naka oven but manuša uzalo leste.
7 Židé se o Velikonocích scházeli k večeři, při níž jedli nekvašený chléb a předepsaným způsobem připraveného beránka.
Kad alo o prvo dive oto Prazniko e bikvascone marengoro, ko savo valjanđa te čhinel pe bakrore zaki Pasha,
8 Proto Ježíš uložil Petrovi a Janovi, aby tuto večeři uchystali pro něj a ostatní učedníky.
o Isus phenđa e Petrese hem e Jovanese: “Džan hem ćeren amenđe e pashakoro hajba te šaj te ha.”
9 Zeptali se: „Kde chceš, abychom ji udělali?“
A on phende lese: “Kaj mangeja te ćera la?”
10 Odpověděl: „Když přijdete do města, potkáte muže, který ponese džbán vody. Jděte za ním do domu, kam vejde. Majiteli domu řekněte:
Ov phenđa lenđe: “Šunen. So ka đerdinen ki diz Jerusalim, ka resel tumen jekh manuš kova akhari pani ano khoro. Džan palo leste. Ko čher ko savo ka đerdini
11 ‚Mistr tě žádá abys nám ukázal místnost, ve které by se mohl se svými učedníky sejít k velikonoční večeři.‘
roden e čherutne hem vaćeren lese: ‘O učitelj pučela ki savi soba šaj te hal e pashakoro hajba ple učenikonencar?’
12 Zavede vás do velké jídelny v horním patře. Tam všechno nachystejte.“
I ov ka mothoj tumenđe i bari upruni soba savi već pripremime. Adari čhiven amenđe zako hajba.”
13 Odešli a našli všechno přesně tak, jak jim Ježíš řekl, a připravili velikonočního beránka.
I on džele hem arakhle sa ađahar sar so phenđa lenđe o Isus i adari čhivde zako hajba e pashakoro.
14 Ve stanovenou hodinu zaujal Ježíš se svými dvanácti apoštoly místo u stolu.
I kad alo o vreme te hal pe i Pasha, o Isus čhivđa pe uzalo astali ple apostolencar.
15 Řekl jim: „Velice jsem si přál ještě jíst s vámi beránka, dříve než budu trpět.
I phenđa lenđe: “Edobor zorale mangljum te hav akaja pasha tumencar angleder nego so ka ovav mučime hem mudardo.
16 Je to naposledy, co ho takto jíme. Záhy se totiž stane to, co vám Bůh oběťmi velikonočního beránka naznačoval.“
Adalese so, vaćerava tumenđe, naka hav aver Pasha đikote lakoro čačimasoro značenje na pherđola ano carstvo e Devlesoro.”
17 Když jim po modlitbě podával kalich s vínem,
Tegani lelja i čaša e moljaja, zahvalinđa e Devlese hem phenđa e apostolenđe: “Len akaja mol hem ulaven la maškara tumende.
18 řekl, že už ho s nimi nebude pít, dokud se nesejdou k hostině v nebi.
Adalese so, vaćerava tumenđe, naka pijav više mol đikote o carstvo e Devlesoro na avela.”
19 Pak vzal chléb, poděkoval Bohu, rozlámal ho a podával svým učedníkům se slovy: „To je moje tělo, které se za vás obětuje. Tímto způsobem si mne vždycky znovu připomínejte.“
I lelja o maro, zahvalinđa e Devlese, phaglja le hem ulavđa le e apostolenđe vaćerindoj: “Akavai mlo telo savo dela pe tumenđe. Akava nastavinen te ćeren te setinen tumen mandar.”
20 Po večeři jim podal opět víno a řekl: „Tento kalich je znamením nové smlouvy Boha s člověkem, zpečetěné krví, kterou za vás proliji.
Ađahar lelja hem i čaša e moljaja palo hajba, vaćerindoj: “Akaja čaša e moljaja nevoi savez ano mlo rat savo čhorela pe tumenđe.
21 Zde u stolu sedí člověk, který se tváří jako přítel, ale je odhodlán mne zradit.
Ali ače, o manuš kova ka izdajini man mancari uzalo astali.
22 Vím, že musím zemřít, ale běda zrádci.“
Adalese so, me, o Čhavo e manušesoro, valjani te merav sar soi odredime, ali jao okole manušese kova ka izdajini man!”
23 Po těchto slovech se začali mezi sebou dohadovat, kdo z nich by byl schopen něčeho takového.
I o apostolja lelje te pučen pe maškara pumende kova olendar šaj te ovel adava so ka ćerel ađahar nešto.
24 Nakonec mezi nimi vznikl spor, kdo z nich je přednější.
I o apostolja lelje te raspravinen pe kovai olendar najbaro.
25 Ježíš jim řekl: „Vládci panují nad svými poddanými a dávají si říkat dobrodinci.
A o Isus phenđa lenđe: “Avere nacijengere carija vladinena upro lende hem o vladarija lengere pumen vičinena ‘manuša kola ćerena šukaripe’.
26 U vás ať je tomu naopak. Nechtějte panovat, ale sloužit. Kdo je mezi vámi nejvyšší, ať jedná, jako by byl nejnižší, kdo je vůdčí osobností, ať slouží druhým.
Ali tumen ma oven esavke! Nego, o najbaro maškar tumende nek ovel sar najtikoro, a o vođa nek ovel sar sluga.
27 Kdo je přednější? Ten, kdo sedí za stolem a dá se obsluhovat, nebo ten, kdo obsluhuje? Obecně platí, že ten, kdo se dá obsluhovat. Vidíte, a já jsem mezi vámi jako ten, kdo slouží.
A kovai po baro? Okova kovai uzalo astali ili okova kova kandela le? Ini okova kovai uzalo astali? A me maškara tumende injum sar okova kova kandela.
28 Až dosud jste mi v mých zkouškách stáli věrně po boku.
Tumen injen adala kola ačhile mancar ano mle iskušenja.
29 Můj Otec mi dal království a já vám uděluji právo,
I me dava tumen autoritet te vladinen ano carstvo, sar so mlo Dad o Devel dinđa man:
30 abyste v tom království jedli a pili u mého stolu. Však také usednete na soudné stolice a budete soudit dvanáct izraelských rodů.“
te han hem te pijen maje uzalo astali ano carstvo mlo, hem te bešen ko tronja te vladinen upro dešuduj plemija e Izraelesere.”
31 Pak oslovil Šimona Petra: „Satan si vyžádal, aby vás mohl prosívat jako obilí,
O Isus phenđa: “Simone, Simone, ače o Sotoni rodinđa e Devlestar te mukel lese te proverini tumari vera ana mande sar kad neko čhorela o điv maškari sita.
32 ale já jsem se za tebe přimlouval, aby tvoje víra vydržela. A až se pak obrátíš, utvrzuj ve víře své bratry.“
Ali me molinđum tuće te ačhol ti vera ana mande. Džanav da ka hovave da na pendžareja man, ali kad ka irine ti vera ana mande, zorjar te phraljengiri vera.”
33 Šimon odpověděl: „Pane, s tebou jsem odhodlán jít do vězení i na smrt.“
A ov phenđa lese: “Gospode, injum spremno te džav tuja hem ko phandlipe hem ko meriba.”
34 Ježíš mu řekl: „Říkám ti, Petře, že dříve než dnes zakokrhá první kohout, třikrát popřeš, žes mne znal.“
A o Isus phenđa: “Vaćerava će, Petre, o bašno naka đilabi avdive đikote trin puti naka hovave da na pendžareja man.”
35 Pak jim ještě řekl: „Posílal jsem vás za lidmi bez peněz, bez zásob a bosé. Můžete říci, že jste měli v něčem nedostatek?“Oni odpověděli: „Ne, ani v nejmenším.“
I phenđa e apostolenđe: “Kad bičhalđum tumen ko drom bizo kese lovencar, bizo torbe hem bizi buderi obuća, na li falinđa tumenđe nešto?” A on phende: “Ništa.”
36 Ježíš pokračoval. „Teď se situace mění, přijde pro vás těžká doba. Dobře se na ni vybavte a vyzbrojte.
Tegani o Isus phenđa lenđe: “Ali akana kas isi kesa e lovencar, nek lel la! Ađahar hem i torba! A kas nane mači, nek biknel plo ogrtači hem nek činelfse jekh.
37 Brzy budu souzen jako zločinec, jak to bylo předpověděno. Prorocká slova o mně se plní.“
Adalese so, vaćerava tumenđe, valjani te pherđol adava soi mandar pisime ko Sveto lil: ‘Dikhle le sar jekhe okolendar kola ćerena bišukaripe.’ Čače, pherđola sa soi pisime mandar.”
38 Řekli: „Pane, máme tu dva meče.“Ježíš odpověděl: „To stačí.“
A on phende: “Gospode, ače isi amen duj mačija!” A ov phenđa: “Šukari!”
39 Pak se jako obvykle vydal na Olivovu horu a jeho učedníci ho provázeli.
I iklindoj adathar, palo plo adeti, dželo ki E maslinakiri gora. Oleja džele hem lesere učenici.
40 Když došli na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste obstáli v těžkých zkouškách, které vás čekají.“
I kad resle adari, phenđa lenđe: “Molinen tumen te na peren ko iskušenje!”
41 Sám se pak vzdálil, co by kamenem dohodil, poklekl a modlil se:
I cidinđa pe dur olendar, edobor kobor šaj te frdel pe o bar, pelo ko kočija hem molinđa pe e Devlese,
42 „Otče, kdybys mne mohl ušetřit tohoto kalicha utrpení, ale ať se vyplní tvoje vůle, ne moje.“
vaćerindoj: “Dade! Te mangeja, cide akaja čaša e patnjaja mandar, te na pijav olatar. Ali, nek ovel pali ti volja, a na pali mli.”
43 Tu při něm stál anděl a dodával mu sílu.
Tegani o anđeo mothovđa pe lese taro nebo hem hrabrinđa le.
44 Ježíš se modlil v smrtelné úzkosti. Pot jako krvavé kapky mu stékal na zem.
A kad inele ani po bari patnja, po zorale molinđa pe. Lesoro znoj ulo sar kapke oto rat save perena ine upri phuv.
45 Když skončil modlitbu, šel ke svým učedníkům a shledal, že pod tíhou událostí usnuli.
I pali molitva uštino, alo đi ple učenici hem arakhlja len sar sovena adalese so inele umorna taro tugujiba.
46 Probudil je: „Jak můžete spát? Vstaňte a modlete se, abyste obstáli ve zkouškách, které jsou před vámi.“
Tegani phenđa lenđe: “Sose sovena? Ušten hem molinen tumen te na peren ko iskušenje!”
47 Ještě to ani nedořekl a objevil se houf lidí s Jidášem v čele. Ten přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil.
Sar pana o Isus vaćeri ine adava, ale nakoro leste but manuša kolen anđa o Juda kova inele jekh oto dešuduj apostolja. Ov alo koro Isus te čumudini le ki čham.
48 Ježíš mu řekl: „Jidáši, polibkem mne zrazuješ?“
A o Isus pučlja le: “Judo, čumudipnaja li predeja man, e Čhave e manušesere?”
49 Když ostatní učedníci pochopili, co se děje, volali: „Pane, máme tě bránit?“
Kad o učenici kola inele adari dikhle so o Isus ka ovel dolime, pučle le: “Gospode, te napadina len li e mačencar?”
50 A jeden z nich skutečně vytasil meč a uťal pravé ucho jednomu muži z chrámové stráže.
I jekh olendar khuvđa mačeja e šerutne sveštenikosere sluga hem čhinđa lesoro desno kan.
51 Ježíš však řekl: „Dost! Nechte toho!“Dotkl se ucha zraněného a uzdravil ho.
A o Isus phenđa ple učenikonenđe: “Ačhaven tumen adalestar! Muken len te ćeren adava!” I čhivđa plo vas ko than kote o sluga inele čhindo hem sasljarđa le.
52 Pak Ježíš oslovil stráž, jejich velitele a kněze, kteří je vedli: „Přišli jste si pro mne s meči a klacky jako pro lotra.
Tegani phenđa okolenđe so ale te dolen le, e šerutne sveštenikonenđe, e hramesere narednikonenđe hem e starešinenđe: “Mačencar hem kaštencar aljen pala mande sar palo pobunjeniko.
53 A přitom jsem s vámi denně býval v chrámu a ruku jste na mne nevztáhli. Ale já vím, přišla vaše chvíle a tma teď nabývá vrchu.“
Divencar injumle tumencar ano Hram, i na dolinđen man. Ali akavai tumaro vreme hem o zoralipe e tominakoro vladini.”
54 Tu se ho zmocnili a odvedli do veleknězova paláce. Petr je zpovzdálí sledoval.
I dolinde e Isuse hem adathar legarde le ko čher e bare sveštenikosoro. A o Petar odural džala ine palo lende.
55 Vojáci rozdělali uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo. Petr se přišel mezi ně také ohřát.
Kad resle, tharde jag ko maškar e borosoro hem bešle uzalo late. O Petar bešlo olencar.
56 Jak mu plamen osvěcoval tvář, všimla si ho jedna služka, prohlédla si ho a řekla: „Podívejte se, ten s ním také chodil.“
I nesavi sluškinja dikhlja le sar bešela uzali jag, i po šukar dikhlja ano leste hem phenđa: “I akava inele e dolime manušeja!”
57 Petr se bránil: „Ženo, vždyť já ho vůbec neznám.“
A o Petar hovavđa vaćerindoj: “Đuvlije, na pendžarava le!”
58 Za chvíli si ho všiml někdo jiný: „Ty k nim taky patříš.“Petr řekl: „To se mýlíte.“
Na nakhlo but palo adava, dikhlja le nesavo aver manuš hem phenđa: “I tu injan jekh okolendar kola inele e dolime manušeja!” A o Petar phenđa: “Manušeja, na injum!”
59 Asi za hodinu zase někdo jiný začal tvrdit: „Tenhle s ním určitě byl také, je to Galilejec.“
I kad nakhlo đi ko jekh sati, aver nesavo odlučime phenđa: “Čače akava inele e dolime manušeja, adalese soi hem ov Galilejco!”
60 Petr to popřel: „Člověče, vůbec nevím, o čem mluvíš.“Než to dořekl, zakokrhal kohout.
A o Petar phenđa: “Manušeja, na džanav sostar vaćereja!” I ko adava momenti, sar pana vaćeri ine, o bašno đilabđa.
61 A tu se Ježíš otočil a podíval se na Petra a ten si vzpomněl, že mu Pán řekl: „Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš.“
Tegani o Gospod o Isus irinđa pe hem dikhlja ano Petar, a o Petar setinđa pe lesere lafendar: “Vaćerava će, Petre, angleder so o bašno avdive ka đilabi, trin puti ka hovave da na pendžareja man.”
62 Vyběhl z nádvoří a venku se hořce rozplakal.
I iklilo taro boro hem zorale runđa.
63 Stráž se začala Ježíšovi vysmívat.
O čuvarija lelje te maren muj e Isuseja hem te maren le.
64 Zavázali mu oči, bili ho do tváře a říkali: „Jsi přece prorok, tak hádej, kdo tě uhodil.“
Učharde lesere jaćha hem phende lese: “Prorokujin ko khuvđa tut!”
65 A předháněli se v tom, kdo ho víc poníží.
I bute avere lafencar vređinena ine e Isuse.
66 Když se rozednilo, sešla se nejvyšší rada, kterou tvořili představitelé lidu, velekněží a učitelé zákona. Dali si Ježíše předvést a naléhali na něho: „Jsi Mesiáš? Řekni nám to!“
Kad dislilo, čedinde pe o starešine e jevrejengere, o šerutne sveštenici hem o učitelja e Zakonestar, ande e Isuse pumenđe ko sabor
67 On odpověděl: „I kdybych vám to řekl, stejně tomu neuvěříte.
hem phende lese: “Te injan tu o Hrist, phen amenđe!” A ov phenđa lenđe: “Te phenđum tumenđe, naka verujinen;
68 A kdybych se já vás na něco zeptal, neodpovíte mi.
a te pučljum tumen e Hristestar, naka odgovorinen.
69 Řeknu vám jenom to: Již záhy usedne Syn člověka po Boží pravici.“
Ali od akana me, o Čhavo e manušesoro, ka bešav ko počasno than uzalo zoralipe e Devlesoro.”
70 Všichni začali volat: „Ty jsi tedy Boží Syn?“Ježíš odpověděl: „Vaše vlastní slova to potvrzují.“
A on sare pučle e Isuse: “Znači tu injan o Čhavo e Devlesoro?” A ov phenđa lenđe: “Korkore šukar phenđen da injum.”
71 Tu křičeli jeden přes druhého: „To nám stačí, už žádné další svědectví nepotřebujeme, usvědčil se sám!“
Tegani on phende: “Na valjani amenđe više dokazija dai krivo. Sare amen šunđam da korkoro pes osudinđa!”
