Lukáš 20
1 Jednoho dne, když Ježíš mluvil k lidem shromážděným v chrámu a ukazoval jim, jak se k nim Bůh přiblížil, přišli za ním velekněží, učitelé zákona a židovští představitelé s otázkou:
On one of the days while he was teaching the people in the Temple and preaching the gospel, there came up the priest and the Scribes with the elders.
2 „Kdo tě pověřil, od koho máš takovou pravomoc?“
They spoke to him saying. "Tell us by what authority you are doing these things? Who is it that gave you this authority?"
3 Řekl jim: „Než odpovím, chci slyšet od vás:
"I will also ask you a question," he replied.
4 Kdo pověřil Jana Křtitele jeho posláním? Bůh nebo lidé?“
"Was John’s baptism from heaven or from man?"
5 Tou otázkou je zaskočil a oni se mezi sebou dohadovali: „Řekneme-li Bůh, pak se nás zeptá, proč jsme mu tedy neuvěřili,
So they reasoned among themselves. "If we say, ‘From heaven,’ he will ask us, ‘Why did you not believe in him?’
6 a řekneme-li, že lidé, mohl by nás lid kamenovat, protože oni věří, že Jan Křtitel byl prorok.“
"And if we say, ‘From man,’ all the people will stone us, for they were persuaded that Johnwas a prophet."
7 Nakonec odpověděli: „Nevíme, kdo poslal Jana.“
So they answered that they did not know whence it was.
8 Nato Ježíš řekl: „Pak nemá význam, abych vám pověděl, kdo pověřil mne.“
"Nor will I tell you," Jesus answered, "by whose authority I do these things."
9 Pak se obrátil k okolostojícím a vyprávěl jim obrazný příběh: „Jeden člověk založil vinici. Pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval.
Then he began to tell the people this parable. "There was a man who planted a vineyard, and let it out to vine-dressers, and went to another country for a long time.
10 Když přišla doba sklizně, poslal k vinařům svého sluhu, aby mu odevzdali podíl z úrody. Ti však posla zmrskali a vyhnali s prázdnou.
"At harvest-time he sent a slave to the vine-dressers, to ask them to give him a share of the crop; but the vine-dresser beat him and sent him away empty-handed.
11 Majitel vinice tam poslal jiného sluhu, ale i toho zbili, vysmáli se mu a nic mu nedali.
"Then he sent another slave; and him also they flogged and handled shamefully and sent him away empty-handed.
12 Ještě třetího sluhu tam pán poslal. Toho dokonce zranili a vyhnali.
"Then he sent yet a third, and him to they wounded and threw him out.
13 Majitel vinice si řekl: ‚Co mám dělat? Zkusím to ještě s nimi. Pošlu tam svého syna, před ním budou mít respekt.‘
"Then the master of the vineyard said. "‘What shall I do? I will send my beloved Son; it may be that they will reverence him.’
14 Ale když vinaři uviděli majitelova syna, dohodli se mezi sebou: ‚To je dědic, zabijeme ho, a vinice bude naše.‘
"But when the vine-dressers saw him, they reasoned together, saying. ‘This is the heir. Let us kill him so that the inheritance may be ours.’
15 A tak se stalo. Vyvlekli ho ven z vinice a zabili ho.
"So they turned him out of the vineyard and killed him. "What will the master of the vineyard do to them?
16 Co myslíte, že udělá majitel s těmi proradnými nájemci? Přijde, podle zásluhy je ztrestá a vinici svěří jiným.“Posluchači pochopili, kam tím Ježíš míří, a namítali: „Co si to o nás myslíš? Tak hluboko jsme neklesli.“
"He will come and destroy those vine-dressers, and will give the vineyard to others."
17 Ježíš se na ně podíval a řekl: „Přemýšlejte o tom, co znamenají slova napsaná v Bibli: ‚Kámen, který stavitelé odhodili jako nepotřebný, se ukázal jako nejdůležitější – svorník stavby.‘
He looked at them and said. "Then what does this scripture mean. "The stone which the builders rejected, the same was made the head of the corner?
18 Každý, kdo ten kámen přehlíží, o něj dříve nebo později klopýtne a potluče se. Kdo ho dává jinam, než kámen skutečně patří, vystavuje se nebezpečí, že se mu celá stavba zřítí a ten kámen ho rozdrtí.“
"Every one who falls on that stone will be broken in pieces; but whoever it falls upon will be scattered as dust."
19 Velekněží a učitelé zákona mu v té chvíli v duchu podepisovali rozsudek smrti, ale nic nepodnikli, protože se báli lidu. Dobře totiž pochopili, že to podobenství platilo jim.
At this the Scribes and the high priests were seeking to arrest him; only they were afraid of the people. For they perceived that he had referred to them in this parable.
20 Hledali tedy vhodnou příležitost a poslali za ním své lidi. Měli předstírat upřímný zájem o jeho kázání a vyprovokovat ho k nějakému výroku, pro který by mohl být obžalován před římskou správou.
So they watched him, and sent spies who pretended to be honest men, in order to seize on his speech, and to deliver him up to authority and jurisdiction of the governor.
21 Zeptali se ho tedy: „Mistře, my víme, že tvoje učení je správné, neděláš mezi lidmi rozdíl a hlásáš Boží pravdu, padni komu padni.
So they put a question to him saying. "Rabbi, we know that you speak and teach what is right, and that you do not regard any man’s person, but teach the way of God honestly.
22 Řekni nám, máme platit daně římskému císaři, nebo nemáme?“
"Is it lawful for us to pay tribute to Caesar or not?"
23 On však prohlédl jejich lest a vyzval je:
But he perceived their knavery and answered.
24 „Podejte mi peníz! Čí obraz a jméno jsou na něm vyraženy?“Odpověděli: „Císaře.“
"Show me a shilling. Whose image and superscription does it bear?" "Caesar’s," they replied.
25 On jim na to řekl: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, dávejte Bohu.“
"Then give to Caesar what belongs to him," he said, "to God give what is God’s."
26 A tak se jim nepodařilo Ježíše nachytat a zmlkli, překvapeni jeho odpovědí.
So they could not lay hold of his sayings before the people; and marveling at his answer, they held their peace.
27 Pak přišli k Ježíšovi saducejové. Ti chtěli být moderní, a tak popírali i vzkříšení z mrtvých a věčný život. Předložili mu vymyšlený problém:
Next came some of the Sadducees who deny that there is resurrection, and they asked him.
28 „Mistře, Mojžíš napsal ve svém zákoně: Zemře-li ženatý muž bezdětný, jeho bratr je povinen oženit se s vdovou.
"Teacher, Moses wrote a law for us that if a man’s brother should die, but leave no children, his brother should take up his wife and raise up his children for his brother.
29 Představ si rodinu, kde bylo sedm bratrů. Nejstarší se oženil a zemřel, aniž by zanechal potomka.
"Now there were seven brothers. the first took a wife and died childless,
30 S vdovou se oženil druhý bratr, ale také zemřel bez dětí.
"and the second and third took her,
31 Tak tomu bylo i s třetím a dalšími, až se s tou ženou oženilo postupně všech sedm a všichni zůstali bezdětní.
"and likewise all the seven, but left no children when they died.
32 Nakonec zemřela i ona.
"Last of all the woman died too.
33 Komu bude při vzkříšení náležet, když měla sedm manželů?“
"In the resurrection whose wife shall she be? For they all seven had her as wife."
"People in this world marry and are given in marriage," said Jesus, (aiōn g165)
35 Avšak pro ty, které Bůh vzkřísí a přijme do věčného života, ztratí manželství svůj pozemský smysl. (aiōn g165)
"but those who are counted worthy to reach that world and the resurrection from the dead, neither marry, nor are given in marriage. (aiōn g165)
36 Budou všichni tvořit Boží rodinu, podobně jako jeho andělé.
"For indeed they cannot die any more; they are equal to the angels, and through being sons of the resurrection are sons of God.
37 A že bude vzkříšení z mrtvých, to poznal již Mojžíš, na kterého se tak rádi odvoláváte. Když k němu Bůh mluvil z hořícího keře, představil se mu jako Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. Ti přece dávno před tím zemřeli.
"But that the dead are raised, even Moses clearly implied in the passage about the Bush, when he calls the Lord. "The God of Abraham, the God of Isaac, the God of Jacob.
38 A tak Bůh není Bohem mrtvých, ale živých; on nabízí život všem, kdo mu uvěří.“
"Now he is not the God of the dead, but of the living; for to him all are alive.’
39 Několik učitelů zákona řeklo: „Mistře, to jsi jim dobře odpověděl.“
Then some of the Scribes said, "Teacher, that was nobly said,"
40 Pak se už nikdo neodvážil na něco se ho zeptat.
for they no longer dared to ask him any questions.
41 Položil jim tedy otázku: „Jak to, že někteří z vás nazýváte Mesiáše synem Davidovým?
"How is it," he asked them, "that they say that Christ is David’s son?
42 Vždyť sám David o něm píše v knize Žalmů: ‚Bůh říká mému Pánu: Seď po mé pravici a vládni se mnou,
"for David himself say’s in the book of the Psalms, "The Lord said to my Lord. Sit at my right hand,
43 dokud ti neodevzdám moc nade všemi lidmi.‘
Until I make thy enemies the footstool at thy feet.
44 Jak by tedy mohl být Mesiáš Davidovým potomkem, když ten ho nazývá svým Pánem?“
"David therefore himself calls him ‘Lord,’ and how can he be his son?"
45 Učedníkům pak řekl přede všemi lidmi:
Then, in the hearing of all the people, he said to his disciples.
46 „Varujte se takových znalců zákona, kteří se rádi ukazují v honosných talárech a čekají, že je lidé budou na ulici uctivě zdravit. Při bohoslužbách sedají v předních řadách a vyhrazují si čestná místa na hostinách. Dlouze se modlí, aby udělali dobrý dojem. Ve skutečnosti jsou to pokrytci, kteří se nestydí vyjídat domácnosti vdov. Ti budou jednou zvlášť přísně potrestáni.“
"Beware of the Scribes who like to walk about in long robes, and dote on salutations in the marketplaces, and on securing the front seats in the synagogues and the best places at banquets;
"but they devour widows’ houses and for a pretense make long prayers. These shall receive severer condemnation."
