1 Korintským 1

1 Milí přátelé a drazí bratři, srdečně vás zdravím a zároveň i od Sosthena vyřizuji přání Boží milosti a pokoje – nejen vám v Korintu, ale i všem, kteří se kdekoliv hlásí ke Kristovu jménu.

2

3

4 Stále znovu musím děkovat Bohu, když vidím, jaké cenné hodnoty zplodilo mezi vámi svědectví o Ježíši Kristu.

5 Právě tím se potvrdila jeho pravdivost, takže teď víte a znáte všechno, co je třeba.

6 Zbývá jen jedno: s touhou vyhlížet návrat našeho Pána, Ježíše Krista.

7

8 On vám dá také sílu vydržet až do konce, takže se toho dne určitě dočkáte bez úhony.

9 Vždyť ke společenství s Kristem nás povolal přece sám Bůh – můžeme snad mít lepší záruku?

10 Doslechl jsem se, milí bratři, že vaše obec není jednotná a že se dělíte na skupiny, které se mezi sebou hádají.

11

12 Jedni prý vynášíte Pavla, jiní držíte s Petrem, jiní se hlásí k Apollovi a jiní zase ke Kristu. Proto vás jménem našeho Pána, Ježíše Krista, napomínám: buďte všichni zajedno a nehádejte se. Smýšlejte a usuzujte stejně;

13 Kristus je přece jen jeden. Byl snad za vás ukřižován Pavel? Nebo jsem snad někoho křtil ve svém vlastním jménu?

14 Ještě dobře, že jsem kromě Krispa a Gája nikoho z vás nekřtil,

15 takže se na můj křest nemůže nikdo odvolávat.

16 Vlastně jsem křtil ještě Štěpánovu rodinu, ale jinak už o nikom nevím.

17 Kristus mě totiž neposlal křtít, ale hlásat jeho radostné poselství; ne ovšem tak, abych posluchače oslňoval svou moudrostí, která nikomu nepomůže, nýbrž abych jim předkládal jedinou cestu k záchraně – jeho kříž.

18 Kdo směřuje do záhuby, má ovšem učení o Kristově kříži za hloupost. Ale my víme – a to je naše záchrana, že Bůh právě tímto způsobem projevil svou moc.

19 V Písmu stojí: „Způsobím, že moudrým nepomůže jejich moudrost a chytrost chytrých nebude k ničemu.“

20 Kde jste, filozofové, znalci zákona a všichni učenci? Nedokázal Bůh, jak pošetilá je všechna moudrost světa? (aiōn g165)

21 A protože přemoudřelému světu nestačily projevy Boží moudrosti k poznání Boha, rozhodl se Bůh zachránit ty, kdo mu uvěří, „pošetilým“kázáním.

22 Židé čekají jen samé zázraky, Řekové ve všem hledají logiku,

23 ale my kážeme – ukřižovaného Krista. Židy to uráží a ostatní to pokládají za nesmysl.

24 Ale povolaní, ať židé či jinověrci, získávají v Kristu Boží moc i moudrost.

25 Boží „pošetilost“je totiž moudřejší a Boží „nemohoucnost“je silnější než lidé.

26 Jen se kolem sebe rozhlédněte, bratři, koho si to vlastně Bůh povolal. Zjistíte, že mezi vámi není mnoho vzdělanců ani lidí vlivných a vážených.

27 A přece si Bůh vyvolil právě ty nevzdělané, aby zahanbil moudré. Obyčejné malé lidi si vyvolil, aby zahanbil vlivné a mocné,

28 a bezvýznamné „nuly“si vybral, aby zlomil moc pyšných domýšlivců.

29 A to všechno proto, aby se před Bohem nikdo nepovyšoval.

30 Vždyť jen z vašeho spojení s Ježíšem Kristem pramení vaše moudrost, bezúhonnost, svatost i vykoupení. Opravdu se nemáme chlubit ničím jiným než Kristem,

31 jak nás i Písmo napomíná: Kdo se chlubí, chlub se skutky Božími.